Včera ráno jsem si uvědomil, že mě cosi nutí vylézt na zahradu. Jak se tak rozhlížím majetnickým pohledem po pozemku zabarveném bílou jinovatkou, všiml jsem si, že do toho ranního chladu se dere jaro na svět ze všech koutů. Pod jabloní, na které začínají vykukovat zelené listy, jsem zahlédl zapomenutý malý míček vnuka Mikuláše. Sehnul jsem se pro něj, a vtom…číst více »

Včera po ránu jsem se probudil do jiskřivého pokřikování a zpěvu jarních zpěváčků. Hezké písničky zpívali, takové zamilované. Jen se mi zdálo, jakoby je rušil podivný šum. Spíš se to podobalo hučení. Chvíli jsem poslouchal odkud se to ozývá, poté jsem vykoukl na zahradu. Jasně, jarní míza se tlačí na svět. Dere se do korun stromů, až se větvím kroutí větvičky….číst více »

Tak jsem včera zaslechl hulákat první letošní kosáky. Už začínají pokřikovat ty svoje zimní historky po obecnických a osečských zahradách. Když člověk zapojí trochu fantazie, určitě těm klukům se žlutým zobákem porozumí. Nadávají. Na všechno, skoro jako my. Že je hrozná zima, že je hrozný mráz, že není zima, že prší, a zase že mrzne a pivo že je drahé a…číst více »

Ač přemýšlel jsem dlouze, já neodolal touze, zkusit jak to klouže, když zamrznou louže. Přemýšlel jsem opravdu dlouho, jestli sklouznout nebo odolat vábení dětských her. Každý z nás má své zkušenosti s pády, dopady i s horší variantou zvanou držkopády. Tak jsem si za zavřenými víčky promítal zpětně ty svoje klouzy a objevil jsem zlomený prst, nalomenou kost na ruce, mnohokrát naraženou…číst více »