Tak jsem se zase zdárně probudil do slunného březnového dne, protáhl se, zachrupal si veselou artrotickou ranní píseň, oblékl jsem se (někdy se i umyji) a vyšel na terasu kouknout na jarní zahradu. Nasál jsem do plic čerstvý svěží vzduch v očekávání vůně bílých sněženek, barevných krokusů či žlutavých prvosenek. Sakra, co to je za puch. Z bot, ve kterých chodíme po zahradě se linula strašná kocouří „vůně“. Vyhodil jsem je z terasy na zahradu a vykřičel do okolí: „Počkej ty chlupatej mizero, až tě chytím, já ti ten kožich vypráším, že z něj budou blechy lítat.“ Účinek se dostavil, naše kočka Míca, okamžitě zděšeně prchala do tújí. Volal jsem za ní: „Micinko, to neplatilo na tebe, ale na to hajzlíka, co za tebou chodí.“ Poté jsem se zadumal: „Stejně je to divné, když jsi kastrovaná.“ Ovšem moudrý soused říkal, že to je jako u lidí pudová záležitost. No, prý to bu „pude“ nebo to „nepude“.

Raději jsem se šel uklidnit procházkou po zahradě a připravit se na jarní úklid. Ten už začal v okolí obce. Jakýsi trouba si spletl CHKO, asi s nějakým lesním 00. Vyhodil nad obcí matrace a různý jiný čurbes na okrášlení místní přírody. Pan starosta musel zařídit odvoz pohozeného nepořádku po onom líném hajzlíkovi,který by zasloužit vyprášit kožich jako ten smradlavý kocour. Na co asi, chlapečku, obce platí kontejnery na podobný odpad? Když už jsem zmínil jarní úklid. Někdy je dobré poklidit nejenom před vlastním prahem, ale i na tom obecním. Před chvílí jsem se rozhodl jarně uklidit i doma. Březen je měsícem knihy, proto jsem začal s jarním úklidem u knih. Posbíral jsem všechny, které mám po domě rozečtené. Něco v koupelně, něco v ložnici, ba i na záchodech jsem našel. Probral jsem je a rozhodl se, kterou první dočtu. Padla mi do ruky knížka sestavená bývalým nakladatelem Vráťou Ebrem. Docela se mi hodila i k úvodníku, má název Velikonoce – malé povídání o velikých dnech. Zaujalo mne zde vyjádření jedné nejmenované české feministky: „Vůbec nejhorší z chlapských sexistických svátků jsou velikonoce. To je svátek, který snižuje ženu na úroveň hospodářského zvířete. Jsme bity a ještě spokojeně kvokáme a dáváme muži vejce – symbol ovládnutí procesu rozmnožování. Ke mně už naštěstí chlapci na mrskut nechodí, ale kdyby to zkusili, hned zavolám policii.“ Letos budou mimořádně na přestupný rok zase chodit ženský. Třeba my chlapci budeme muset také volat Obecnickou policiji na rozvášněné kolednice. Vlastně jsem ani nezjistil, jaký je protiklad k výrazu feministka. Antifemist se mi nelíbí, chlaposista také asi nebude to pravé, ovšem mé označení „mužojista“ je vystihující. Stejně se kluci před těmi fúriemi zamkněte. bs

Ke stažení – Obecnicky-zpravodaj_3-2016