Masopustní čas probudil se v nás, mladí i starší, ba i děti, svoje masky shánět letí, připravíme zabijačku, koblihy i pivo, by nám bylo dobře, nebylo nám tklivo, s myšlenkou jen na radosti, v očích jenom veselost, pohodu a srdce hostí, prostě a všeho je dost. Trocha vjeršování nezabije, vždy v Obecnici tam se žije. U nás má masopustní průvod dlouhou tradici, sice ne takovou jako mají v Bohutíně, kde masopust drží nepřetržitě snad už přes devadesát let. Škoda, že nemáme průběhy masopustních průvodů zaznamenány, jen už někde v hlavách pamětníků. Novodobá tradice je možná trochu odlišná, ale má také svoje kouzlo. Když starosta předá právo a moc nad obcí maskám a šéfovi masopustu, začnou se dít věci. Letos se masopust oblékl do trochu fiktivní historie bečánovské. Je pravda, že historické dokumenty nelze dohledat, ale obecnická tvrz opravdu existovala. Jestli v ní opravdu žil zeman Fridolín Bečánovský, to už nikdo nezjistí, a jestli opravdu nechal jako žárlivec zazdít svoji manželku Janu do sklepení tvrze, to se taky už nedozvíme. Jisté je to, že v místech tvrze se bílá paní Jana Bečánovská opravdu zjevuje. Musíte chodit na procházku kolem půlnoci v místě, kde se říká Na hradě či dále V braňkách a paní Janu Bečánovskou určitě potkáte. Jen musíte slušně pozdravit, aby se nezlobila a nedopadli jste jako okolní lapkové Hůlové, Kalhoáci či Haáci. Ti zasazeni do klády za trest pracovati museli pro obec a pro ten náš obecnický poklad – starostu Jaros…., pardon Pepu. To myslím, Bílá paní „Jano“ , jen v legraci, vždy mne  znáš. Já už těch přebreptů nakecal.

Tak se dostávám zase od masopustu k těm našim vnoučatům. Jak byste asi reagovali na otázku, kterou jsem dostal od naší Malvínky: „Dědo, proč prdíš?“ Ani už nevím, co jsem jí na to breptal. O dovolené jsme s nimi společně zpívali písničku Generál Laudon jede skrz vesnici. Když za Toníkem přijel dědeček Václav z Valašska, hned mu ji musel přezpívat. Ovšem trochu si ji upravil: „já jí pomiluju, ona dělá mek, mek, mek…“ Od té doby to v té písničce už jinak nezpívám. Ale zpívali hříšníci natažení na bečánovská mučidla. Stačilo přitáhnout provazy na skřipci. Jedna z těch, která útrpným právem bečánovským mučena byla, ty všechny zpropadené klevetnice vyzradila a ony pomlouvačné byly zapsány do Smolné knihy Bečánovské, trestány budou při jiné akci obecnické. A že to je seznam předlouhý. Jinak obecnické mučící nástroje jsou replikami, kterými ženštiny muže kdysi trápily. Valchovací váleček, prkýnková palečnice aj. Sám starosta vyzkoušel mučení na skřipci takzvaným valchováním, a i když jsme mu natahováním záda napravili, doporučeno bylo skřipec rozebrati a ženám odpustiti. Proto ho mají obecnické ženy tak rády. On mne asi už méně. Hehe. ☺ bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 3-2017