Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát, říká jedna z březnových pranostik. Je pravdou, že sluníčko se některý den snaží natahovat svoje teplé ručičky až na zem, ale jak se jí dotkne, okamžitě zase ucukne zpátky a schová si paprsky do rukávu svého dlouhého kabátu. Letos nám příroda ukazuje, co všechno dokáže. Chvíli se ukáže sluníčko a oteplí se, vzápětí mrzne a začne sněžit nebo prší. Slunce mě vylákalo k venkovní práci, potřebuji odvodnit mokrou část zahrady. I počal jsem kopat drenážní rýhu. Druhý den všechno zmrzlo. Za pár dní zase teplo, rychle jsem dodělal drenáž, než jsem stačil vrátit zpět drny, napadl sníh. A to není apríl. I když při návratu do tepla domova si nejste jisti, zda apríl nenastal. Zapnete zprávy a hle, kdosi tam vykřikuje slavnou větu hlavy pomazané: „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.” A do toho jiná hlava pomazaná, ofouknutá studeným východním větrem, chce také odvolávat, koho jiný neodvolal. Hlava pomazaná holt neměla slibovat, co kdysi komusi naslibovala. On totiž ten, co na ministerstvo zdravotnictví další v řadě přišel, ještě neodešel, a ten, co měl přijít, nepřišel. Uf, to je guláš. Měl jsem zůstat raději venku. Pranostiky, když se nad tím zamyslíte, budou v sobě mít zakódovaná nějaká poselství. Třeba pranostika, která říká, že panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé. Počasí už jsem poznal, že není stálé, nevím, jestli ve výrazu „panská láska“ nemůžou být zakódovány výrazy „papalášská, premiérská či prezidentská“. Ty také nejsou stálé. Čert ví, čeho se ještě dočkáme. Bohužel, jako chlap nevím, jak je to s ženskou chutí. Jedinou ženskou chuť, kterou jsem poznal, byla chuť zabít. To, když jsem něco strašného provedl, nebo se vrátil z hospůdky v pozdní hodinu. Proto e lepší se všemu nestálému vyhnout a jít poslouchat na louku, jestli skřivan, který si měl vrznout, si nevrznul, nebo když při vrzání měl zmrznout, nezmrznul. Přátelé pevné zdraví a v březnu šup za kamna. Tam je bezpečno. bs