Obecnický zpravodaj – Červenec a srpen 2018

Slunce pálí jak ďas a za krátký čas vzdám hold suchej švestce… Kamarádi táborových ohňů tuhle píseň zpívali kdysi asi po nějaké zkušenosti se suchem, nebo měli žízeň a museli se z ní vyzpívat. Švestky bohudík neschnou, a tak bude co pálit, ovoce je na stromech tolik, že mám obavu, abychom neobsadili první místo na světě v „chlastu“. Zatím jsme prý až druzí. Rozhodl jsem se, že úvodník pojmu jako reportáž přímo z prázdninové dovolené, abych se někoho nedotkl, raději ze své. Naše dovolená začíná vždycky v CHKOO v Obecnické rezervaci. To se sejde pár, pardon více párů a dohodnou se na například na cyklo-dobrodružství v jižních Čechách. Jako každý rok bude veselo, cesty vedené zkušenými vůdci se trochu prodlouží, protože podle mapy jezdí jenom trouba, že? Policisté z Třeboně se na upozornění kolem jedenácté večer zase přijedou podívat, jaká máme v obci hezká děvčata. Na Nové Hlíně dojdou klobouky a rum. Prostě dobrodružství, při kterém všichni poznáváme, jak je na jihu krásně. Krajina posetá nostalgickými rybníky, nádherné smíšené lesy, průzračné zatopené lomy a zadumané řeky kroutící se jihočeskou krajinou. Ovšem i při plánování dobrodružství se dozvíte i věci ze života.

To vám najednou při praní prádla začne podivně cvakat pračka. Pozvete si opraváře, ten pračku otevře, odpojí hadici a z té se začne sypat poklad jako z kašny při soutěži v pevnosti Boyard. To samé, když otevře jinou část pračky. Opravář je nadšen, všechny předměty shromáždí na velkou hromádku a fotí. Prý to použije při srazu opravářů praček, protože tohle ještě nikdo nikdy neviděl. Bude mezi kolegy jednička. Pravdou je, že peněz tam bylo přes tři stovky, po agresivním pracím prášku nepoužitelných. Majitelka má zálibu v ukrývání finanční rezervy na horší časy. Kdysi už jsem psal, že peněženku občas dává zmrazit do mrazáku. Přátelé, řekl jsem reportáž a už jsem zase odbočil k vyprávění. Tak tedy vycházíme s manželkou a kamarádem Totemem z rokycanské hospůdky směr Strašice, nejprve slyšíme za zatáčkou živou hudbu. Hurá bude pivko. Za zatáčkou u ubytovny tančí děti na romskou muziku, dospělí diskutují. Tak holt nic. Volnou krajinou s jazykem na vestě šplháme na kopec Žďár nad vesničkou Hůrky. Nezemřeli jsme. Na krásné vyhlídce na rokycanskou krajinu, nás omračuje děsivý smrad. Evina se na mne vyčítavě obrací. „To já néé, fakt néé.“ Dole pod kopcem je asi prasečák. Byl. V Hůrce hospůdka U Fabiána, dobří lidé a u lesa koupání. Ráno jdeme dál. Míjíme prvorepublikové chaty, jsou krásné. Do Strašic se plazíme s jazykem ještě níž než na vestě. Strašice jsou strašné. Hospody, které jsme našli, mají o víkendu zavřeno. Vietnamské potraviny nás zachraňují. Jdeme dál do Medového újezdu, jazyk u ponožek, po betonce, kudy asi jezdily tanky z Rokycan na cvičení na Bahna. Krásné koupaliště s hospůdkou, začíná pršet, bude dle předpovědi pršet celou noc. Vyřešili jsme to. Jeden kamarád zvaný Pete nám vždycky říkal: „Kluci jsme už tak starý a zkušený, že si nemáme co dokazovat.“ Mobil zvoní, kamarád Pavka jede, spíme u Totema a reportáž končí koupáním v naší CHKOO, než nás najdou naše děti. Přátelé užívejte prázdnin, čekám na vaše reportáže, pamatujte, že si nemusíte už nic dokazovat, všechno máte v pračce. bs

Ke stažení: Obecnický zpravodaj Červenec-Srpen 2018