V hlavě se mi usadilo tíživé ticho. Zkouším to jeden, druhý, třetí den, nic. Zkouším to ráno, odpoledne i večer, pusto prázdno. Zkouším to s drby, které mi kdo donesl. Třeba o těch australských kachnách, co tak milují slimáky. Jejich pořízení byl vloni dobrý nápad, ale letos se slimáci zapomněli vylíhnout, a tak potřebují kachny granule. Pes by to nežral :-). Příští rok asi budeme zase sbírat slimáky. Zkouším to s tím, co kdo na sebe sám prozradil. Třeba jak zůstalo elektrokolo samo odemčené v lese, protože houbař si zapomněl zámek. Houbičky, houbičky, ukažte hlavičky a najednou „cink, cink“. Docela jako v tom Andělu na horách. Ale tady to nebudou koně, někdo krade elektrokolo. A tak cestou necestou přes hory a doly, přes kořeny a klády a – kolo nikde. Ale kde jsem to kolo nechal? Tady? Nebo snad támhle? Nebo někde jinde? Uf, to se mi ulevilo, bylo někde jinde :-)). Houbičky v tašce sice cestou zpátky poněkud změnily geometrii, ale hurá kolo mám, a tak hupky na něj a rychle domů, k mámě, do postýlky, do lékárny, do… prorazil jsem zadní gumu. A protože nemaje lepení ani povědomí o tom, jak by se z takového elektrokola sundalo kolo, nezbylo než pěkně dotlačit. Houbičky mi můžou být na chvíli ukradené.

Zkouším to i s osvědčenými tutovkami našich vnoučat. Obecnický bazén nebývá moc teplý, ale osvěžující. Když jsme se do něj jeden večer s Tondou vypravili, zůstal stát na schodech, voda po kotníky, babka husinu a vody po kolena a Tonda s neodolatelným úsměvem prohlásil: „Babi žbluňk, já počkám!“ Byly mu dva a tatínek mu hrál na banjo. Mimo jiné Blondýnky něžné. Ukončil produkci slovy: „Táto, pojedem na blondýnky a vezmem s sebou dědu Božojka“. Tak já holt jedu na blondýnky a tohle číslo Zpravodaje zůstane bez úvodníku… Přátelé moji milí, možná se vám zdá text úvodníku napsán trochu jiným stylem než jindy. Máte pravdu. Tak trochu jsem doma kňučel, že už jsem úplně vygumovaný, hlavu mám vyčerpanou, nápad žádný, nic jsem neprovedl, nic se mi nestalo. A najednou koukám, že v počítači se objevil prázdninový úvodník. Že už by mi fakt tak hrabalo a nevěděl jsem, že jsem jej napsal? Nevím jak vám, ale mně moje milovaná žena do kalendáře zapisuje různé poznámky, co koupit, kam dojít, co zařídit. To poznáte, protože to její doktorské písmo se většinou stejně nedá vyluštit. Ale v počítači se to moc nepozná, jedině na stylistickém vyjádření. No prostě na rovinu, tu první část úvodníku mi do počítače napsala Eva. Zželelo se jí mého mozkového vypatlaného stavu a pomohla mi. Už je to tak, nedávno jsem poradil svému dvouletému vnukovi jak uložit do pouzdra dudlík a povídám mu: „Tak jak ti děda Božoj poradil?“ Otočil se na mne s tím svým krásným dětským výrazem a povídá: „Blbě!“. evas a bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 7-8 2016