Nastal nám čas dovolených, čas na odkládané nebo nestíhané práce, čas cestování, prostě čas prázdnin. Jsou lidé, kteří tráví prázdninový čas odpočíváním. Tu zalehnou do křesílka na zahradě, doma na kanapíčko, nebo se klidným a rozvážným krokem projdou po lesní cestě, aby po návratu zasedli někde třeba v Rezervaci na koupališti na vínko či pivíčko. Normálně prázdninově odpočívají. Jiní lidé se snaží prázdninového času využít na zvelebení svých zahrad a příbytků. Tu cosi betonují, staví ze nebo nahazují, ryjí v záhonech, stříhají, sekají a přesazují něco na zahradě. Normálně prázdninově svou prací zvelebují nemovitosti. Někteří z nás se rozhodnou prázdniny využít na cestování. Ti se rozdělují podle prostředků, kterými se pohybují např. nohy, kola, auta, lodě, vzduch apod. Nebo podle destinací, ve kterých se pohybují např. v Čechách, na Slovensku, v Evropě, Americe apod. Dají se rozdělovat podle různých kategorií a my jsme se doma zařadili do všech. Chvilku odpočíváme na zahradě v křesílku, chvilku hlídáním vnoučat, pracujeme na příbytku. A zahrada? Pro sucho není co sekat, zavařovat z vlastních produktů není co. Co nevymrzlo, to s prominutím sežrali špačkové a kosáci. A také sojky. Třešně, jahody, borůvky, červený rybíz a nevím co ještě roste jinde. Nezbývá než nakoupit od kamarádů  zelinářů, aby zavařovací a nakládací vášně manželky byly ukojeny. Manželka zaneprázdněna zavařováním mě pověřila naplánováním cestování, prý se nechá pozvat. Normálně to nedělám, ale v zájmu rodinného štěstí jsem se překonal.

Naplánoval jsem dovolenou v jižních Čechách a zajistil i ubytování. Žena byla překvapena, když jsem jí prozradil: „Neber si karimatku ani spacák.“ Čekala totiž, že pojedeme na vandr po vlastech českých. Pod širák. Asi stárnu. Nechal jsem se zlákat honosným názvem Grand hotel. Jsme nenároční, bylo to za slušnou cenu, ale Grand Hotel to byl kdysi v socialistických podmínkách. Užili jsme si pobyt v Jindřichově Hradci parádně. Pojezdili jsme na kole, poslechli folkovou muziku, popili s přáteli… Další destinací pro cestovatele přímo ideální byly Slavonice. Počasí se nám povedlo, ubytování úžasné v historickém domě přímo na horním náměstí. Pan ubytovatel Vladimír nás provedl a dal nám vysvětlení k nádherným freskám, při čemž jsem já ateista pochopil mnohé záležitosti z Bible. Při cyklistické výpravě po stezce zmizelých vesnic jsem pochopil, že každá ideologie, a náboženská či politická v sobě nosí možná něco dobrého, ale taky hodně zla. Ulevilo se mi až po setkání na slavonickém náměstí u vínka s pánem, který žije přes padesát let v Americe a stále se sem vrací a který prohlásil: „Všude tady u vás…, vlastně u nás, je moc krásně“. Druhý den jsme zase narazili na náměstí na starého, ale velmi vitálního pána, kterého zaujalo tričko Rezervace Obecnice. Znal zdejší kraj a některé lidi z Obecnice, krásně jsme si popovídali. Jak je ten svět malý. Poslední štací byla Telč. Věřte nevěřte, ve zdejším muzeu zase zabodovalo tričko a odcházeli jsme s pozdravem pro jednu z našich sousedek, se kterou paní průvodkyně strávila školní léta. Telč i okolí je nádherné, nelze než doporučit včetně hotelu Celerin. U nás je prostě moc krásně. Tak si toho važme a chraňme si to. Pozdrav z prázdnin posílá bs.

Ke stažení: Obecnický zpravodaj 7-8 2017