Obecnický zpravodaj Duben 2017

Včera jsme se doma dohadovali, jestli to podbrdské počasí je úplně jiné, než bývalo. Nějak jsme se nemohli shodnout, až ráno při poslechu rádia to jeden odborník rozsekl. Prý se vracíme k počasí, které tradičně u nás bývalo, chvíli déšť, chvíli sluníčko, chvilku teplo, chvilku zima. Prostě duben. Tak si ještě trochu přitopíme a dáme si pozor na lákavé sluníčko, které nás vytahuje na zahrady a nutí nás se nerozumně svlékat. Nachlazení, chřipky a virózy už radostně cvakají zuby. Koukám při psaní ven z okna, kde se z komína u sousedů kroutí vzhůru bílý proužek kouře. Vzdáleně mi připomněl pomlázku, aby ne, vždyť zítra jdeme šupat. Tedy koledovat, jako každý rok. Vzpomínám na velikonoce svého dětství ve městě. Bylo to asi trochu jiné než na vesnicích. My jsme museli oběhnout všechny příbuzné, blízké i vzdálenější, tenkrát jsme ještě nedostávali panáky, ale většinou opravdu vajíčka. Občas nějakou pětikorunu. Pozdější koledování s kamarády nám brzy zarazily manželky. Návraty byly občas totiž dost nejisté. Tedy spíše na nejistých nohou. A nastala fáze koledování s potomky, to jsme si již museli dávat pozor, abychom je někde nezapomněli. V nynější době jen oběhnu sousedky a vyplodím nějakou novou koledičku, kterou mám stejně napsanou na papírku, abych ji nezapomněl. A také si musím brát brýle, bez nich bych ji nepřečetl. Letos je překvapím i svojí pomlázkou. Přerostly mi pruty z té dávno minulé, kterou jsme kdysi zasadili za plotem, proto jsem je využil a doslova zmordoval dvoumetrovou pamihodu, u nás se říkalo pomihodu, neboli tatar, žílu, mrskut, mrskačku, prostě naší pomlázku. Jen nevím, jak s ní budu manželku a sousedky mladit, aby „byly čerstvé a aby je blechy neštípaly“. Doufám, že neshodím někde lustr nebo nějakou vázu s květinami. To by byly svátky velikonoční. Také si musíme dát pozor na přemíru alkoholu. Já vím, že je zvykem těm starším koledníkům vrazit do ruky paňáčka, ale když to udělá každá omlazená dívčina, maminka nebo babička, nemusí to dopadnout dobře. Hlavně ten kdo řídí, by neměl pít vůbec, veselí řidiči dopadají jako v tom vtipu: „Na Velikonoce zastavuje policejní hlídka auto a k okénku přichází mladá policistka. Řidič je po velikonočních obchůzkách viditelně ve veselejší náladě. Stáhne se okénko, policistka nakoukne dovnitř a dýchne na ni alkoholový oder: „Tak si vystoupíme pane řidiči a copak nám dělá ta pomlázka zastrčená za volantem?” „Jé, promiňte, slečno, ani jsem si neuvědomil,“ usmál se řidič, „ … tak hody, hody doprovody….”. Asi moc dobře nedopadl, že? Ještě že máme zodpovědné potomky. Jeden nejmenovaný ze sousedství při jisté příležitosti odcházel na kutě se slovy: „Tatínku , zkus se dneska neopít!“ Tak hody, hody a zkuste to taky… bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 4-2017