Vyšel jsem v neděli na zahradu, nadýchl jsem se a začal kýchat. Nebylo to kvůli tomu, že jsem alergický. Jen jaro se hnalo naším podbrdským krajem a neslo s sebou všechny ty probouzející se vůně. Petrklíč, který odemkl jarní vrata, pozval k nám ke vzpomínání sněženky a na zahradu ke konvím na zalévání poslal vůni konvalinek. Nám všem, kteří jsme zapomněli, jak je jaro krásné, do nosánků přiletělo lehkým vánkem zavonění pomněnek a sedmikrásek. Těm, kteří si mysleli, že si to všechno pamatují od loňska, se vedraly do frňáčků krásné narcisky. Velikonoce se nám jarně ohlásily šustěním vrbových prutů a poté, na uvítanou na prutech, které zbyly, jemným mňoukáním hebké kočičky. Alergikům se jaro ani nemuselo připomínat. Pyl se jim nacpal do těla všemi dýchacími otvory. Přihlásila se radostně bříza, olše, líska, jilm, ba i vrba a další stromy i keře. A to nás ještě čekají jarní trávy. Zmíněné Velikonoce nás už minuly, ale vzpomínky na ně ještě dlouho vydrží. Už jsem si do sudu připravil krásné pruty, které co nevidět zasadím, aby byly k dispozici pro další generace malých i velkých koledníků. Založil jsem si také jednu svoji tradici. Každý rok chodím s novou koledou nebo chcete li s novým velikonočním vjeršem. Letos jsem také vyrazil po sousedkách, jenom jsem líný se učit ten krátký textík a raději jej, za použití brýlí, hezkým panenkám čtu. Stejně ho vždycky popletu. Hody, hody, doprovody, přišel jsem dnes k vám, pomlázku svou mám. Hody, hody, doprovody, já koledníček maličký (někde přeřeknutí „stařičký“) přišel jsem dnes omladit dívky, ženy, babičky. Hody,  hody, doprovody,dejte aspoň vajíčko, hody, hody, doprovody, budu já vás omlazovat po zadečku maličko. Domů jsem se vrátil z pomlázky také docela mladý a veselý. Druhý den mi snacha vyprávěla zážitek s naším vnukem Toníkem. Ten, asi pod dojmem mnoha vajíček, která při koledě viděl, se ptal maminky: „Maminko, a kde má ta kočička Micinka vajíčka, ze kterých se líhnou koťátka?“ „Toníku, kočičky se neklubou z vajíček jako kuřátka, ty se rodí. Všechna chlupatá zvířátka svoje mláďátka rodí. Znáš nějaké?“ Tonda se hluboce zamyslel, a pak s otázkou na rtech vyslovil: „Tatínek?“. Vlastně měl pravdu, dle Darwina byl vlastně táta také v pradávnu chlupaté zvířátko. Snad to nebude číst a neurazí se. Pomalu se blíží květen, čas lásky, proto jsem si vzpomněl na jeden, který jsem kdesi četl: „Sedí osmdesátiletý děda s babičkou na lavičce, je krásný jarní den: „Pamatuješ, Mařenko, jak jsme se scházívali u rybníčka, co kdybychom si to na stará kolena zopakovali.“ „To by bylo hezké Pepíčku, tak v neděli ve tři, jo?“ Děda s kyticí narcisů ve tři přešlapuje u rybníka, babča nikde. Naštve se a jde domů. Babča sedí u televize a sleduje seriál. „Bábo, já jako starej blbec tam čekám a ty čumíš na televizi!“ „Víš, dědo, voni mě naši nepustili.“ Přátelé moji milí, radujte se s nastávajícím jarem, nadopujte se proti alergii, nehledejte v pelíšku u kočky vejce. A když vás vaši nepustí na rande? Utečte!
bs

Ke stažení: Obecnický zpravodaj Duben 2018