Tak nám na Podbrdsku nastalo jaro. Řekl bych, takové opravdu aprílové. Ono vlastně pokračuje už od března, jak počasím, tak životem v naší milé střediskové republice. Nepřipadá vám tak trochu, co se u nás děje, jako scénář k filmu Vesničko má středisková. Film byl ale podstatně humornější, takový lidštější, chtěl jsem tím vyjádřit, že byl o lidech. Ten současný aprílový je spíš o zmatku, politikaření, leckdy až blbosti. Když o tom přemýšlím, na druhé straně se v něm objevuje i lidská obětavost, ochota něco zlepšit, bránit se té blbosti, ale i hodně člověčího smutku. Trochu se ty nálady ve mně také perou, i díky aprílovému počasí. Vždyť je chvíli sluníčko, tlak jde nahoru, za chvilku sněží, tlak jde dolů a zase sluníčko, tlak nahoru a sněží, tlak dolů… Odebral jsem se raději také dolu, do sklepa, do dílny, tentokrát však do úkrytu před vnoučátky. Zase jich tady bylo. Moc za mnou do sklepa nechodí, mám v dílně tátovo obrázek a nejspíš náš filozof Toník si vymyslel, že ve sklepě straší pradědečkův duch. Není to pravda, protože kdyby mě táta duch viděl při práci, určitě by odněkud přilétl pohlavek. Dlouho jsem ve sklepě nevydržel, začal mi jejich řev scházet. Však víte, jak je ticho, jde o nějaký průšvih. Vyšel jsem hbitě na zahradu a pátral. Je to dobré, slyším je hulákat u sousedů. Všimli jste si, že vnoučata, tedy děti, neumí mluvit potichu? Křičí na sebe i při normální mluvě. Vrátím se ale zase k jaru. Také se vám na zahradě uhnízdily sýkorky? Sameček koňadry je normální pošuk. Od pěti hodin dokáže až do večera svým pískáním hlídat svůj rajon nebo možná láká samičku. Když je hezky, provádí tenhle rituál až tři dny. Pravda, za tři dny si zvyknete, je to méně násilné nežli „vnuččí“ řev. Musíme jim jarní pípání odpustit, nedávno, prvního dubna, měli svůj den ptactva. Nakoukl jsem do dubnových významných dnů. Třetího den spodního prádla, dvacátého den marihuany, devětadvacátého den tance a třicátého, holky těšte se. Startuje se na Třemošné. Chlapi noste ten den helmy. Já se budu ukrývat už od teďka.
bs