Když v květnu s myšlenkou na lásku nad oblaka vzlétnu a srdce mé buší rytmem milenců, v hlavě píseň se ozývá milostnou touhou, vpletenou dívkami do věnců, které odhazují od ladných boků do vln jiskřivých brdských potoků, s nadějí že mládenec ztepilý objeví se znenadání. Žádný však v květnovém láskobraní za nimi neuhání. Ech… asi jsem si dýchl… poletujícího pylu květnových květů, či co mi to do hlavy leze. Jenom jsem chtěl začít úvodník nějakým láskovým květnovým nádechem. Kdybych si přečetl horoskop na květen, hned bych věděl, že pro city nás Beranů se v květnu rýsuje romantické setkání, ovšem spjaté s prací.

Tak jsem o tom přemýšlel, jak můžou být city provázané s prací. Že bych se zamiloval například do sekání trávy, rýpání záhonů? Nebo snad zasažen láskou prací okolo domu? To bude nějaký divný horoskop. Například Býkům slibuje, že květen u nich přeje novým vztahům a flirtování, budou sršet šarmem. Jó tak na to já, narozený jako Skopec, mohu jen vzpomínat. Vyslovil kdysi prý pan L. Muška, že podklady pro milostné vzpomínky si má člověk obstarat včas. Zkoušel jsem to, ale přiznal bych jen ty vzpomínky z první až třetí třídy. Ty byly nezávadné a opravdu citové. Jak se zpívá v písni láska je láska. Te například milujeme český hokej. Pokud samozřejmě vyhráváme. Kdyby naši vydrželi a dostali se do finále, vydržela by i naše láska k hokeji. Však uvidíme. Co ale ztrácí naši lásku je kopaná. Na její úkor milujeme víc divadlo. Pochopili to i ligoví rozhodčí, například při utkání Slavie s Příbramí. Tam jeden ze sudích rozehrál u lajny takové divadlo, že mu diváci aplaudovali. I vedlejší role rozhodčího u branky stála za to. Svoji prostatickou roli zvládl na jedničku. Snad naše malé obecnické fotbalisty už nebudou taková divadýlka provázet a budou hrát pěkný fotbal, jako hrají nyní pod svým trenérem. Pokud to jde, chodím se na ně koukat, i když kamarádi tvrdí, že toho využívám jako záminku kvůli pivu. Není to pravda, když jsme vyfasovali naše milá vnoučátka, poslal jsem na trénink se starším vnukem svou manželku a sám jsem se staral o toho malého dvouletého. Já jsem jedním okem sledoval pískoviště a druhým kutil cosi na zahradě, každou chvíli jsem rychlým startem obíhal barák a zjišoval, přes která vrátka se snaží malý Tonda prchnout. Jedinou prací, kdy jsem jej nehonil, bylo zahazování kompostu. Ovšem u toho jsem musel být a jak jsem se chtěl na chvíli ztratit, ozvalo se: „Dedóó, (l)opatu.“  Musel jsem ji mít alespoň v ruce. Jinak mne napomínal. A zatím manželka odložila staršího vnuka na trénink a užívala si pohody u piva. A kamarádky mi posílaly posměšné esemesky o soužití. Ještě že je květen lásky čas a já kdysi obstaral ty podklady pro milostné vzpomínky. S mojí milovanou. 🙂

bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 5/2016