Jaro se pomalu sune letošním rokem a nikam nechvátá. Jak praví jakési pořekadlo: „Kdo si počká, ten se dočká“. Vzpomněl jsem si na něj na zahradě při zjištění pohromy po častých jarních mrazících. Nevím, jestli se nám vůbec urodí nějaké švestky. Vymrzly i vloni vysázené krásné vajgélie. Ovšem maliny a máta si počkaly a nyní se zběsile derou na svět. Jak jsem říkal, kdo si počká ten se dočká. Co se týká živočichů, tam to snad nebude platit. Myši na nic nečekaly, protože kocour Šiška je přináší skoro každý den za dveře nebo nechává alespoň žlučníček. Ještě nepřinesl žádné zdomácnělé španělské slimáky. On je vlastně ani nenosí a na zahradě nejsou nikde vidět. Byl bych byl raději, kdyby na ně čekací pravidlo vůbec neplatilo. I když letos bych si asi od kamaráda Járy půjčil jeho indické běžce (já jim říkám čínské), kteří protivné slimáky konzumují. Jen nevím, jestli neskončili na pekáči. Ona ta Čína se nám dere, kam se dá, však i Biska, či jak se ta tajná služba jmenuje, upozorňuje na to, že se nám v Čechách producírují čínské tajné služby a v obchodech ze zeleninou zase čínské zelí. Vedoucí činitel z Hradu nám stále častěji utíká za čínskými kamarády a bere s sebou i našeho dětského kamaráda Krtečka. Značka Made in China je ukryta na spoustě zboží, i ve fotbale, zatím asi jen ve Slávii. Možná si myslíte, že mi to leze na mozek, já jen přemýšlím, aby to nedopadlo jako v Americe. Tam jsem chtěl koupit v Utahu na památku nějaký indiánský výrobek. Asi tušíte zemi původu na těch cenově přístupných. Nakonec jsem koupil pěkné univerzální kleštičky, kde jsem značku nenašel. Až v autě jsem je blíže ohledal. Byla tam.

Na parkovišti u hřiště v Obecnici tuhle také byly značky, jenže kvůli českým májům a České besedě. Ta se všem moc povedla. Vyvstává naděje, že dorostou i noví májovníci a májovnice. Jak říkám, kdo si počká ten se dočká. Doufejme, že se dočkáme i nějakých hezkých výsledků na mistrovství ledního hokeje v Paříži. Situace zatím vypadá nadějně. Mně se líbilo při sledování zápasu s Francií, když kapitán mužstva Jakub Voráček nezakončil svoji akci gólem do francouzské branky, jak se na kostce nad hřištěm objevila jeho maminka, která jednoznačně věděla a také ukázala, jak to měl její syn provést. Ten to posléze okomentoval, že maminka ví všechno nejlíp. My děti to známe, že maminky ví vždycky vše nejlépe, dokonce lépe než tatínkové a dokáží s láskou vše vyřešit. Proto jim o Dni matek projevujeme i úctu a lásku, která jim náleží po celý život. A nakonec pro mámy jeden vtípek do života: Sousedka si u sousedky pochutnává na buchtě. „Trouba vám peče dobře, že?” konstatuje mezi sousty. „Peče,” přisvědčí sousedka. „Ale těch řečí, než ho k tomu dokopu!” Pravda, kdo si počká ten se dočká. ☺ bs

Ke stažení: Obecnický zpravodaj 5-2017