Květnové pranostiky většinou varují před množstvím vody, a to na obě strany. Když bude hodně pršet, i když bude pršet málo, tak si vyberte. Trochu mě zarazila pranostika o chroustech: „Mnoho chroustů v máji, bude dobrý rok“. Na Hodonínsku z této předpovědi určitě radost nemají. Letos je chroustový rok, chrousti se rojí po čtyřletém intervalu. Než se vyrojí, žijí vývojové fáze pod zemí a živí se kořeny, poslední rok se ukryjí do hloubky šedesáti centimetrů a zakuklí. Následující jaro se vyrojí dospělí jedinci a předchozí škody na kořenech rostlin dokončí likvidací listů. A začne boj, ochránci preventivní postřik nechtějí kvůli ptačí oblasti, lesáci se zlobí, protože sedmdesát procent výsadby je zničeno, a babo raď. Tady neporadí ani Děd Vševěd. Nikde jsem nenašel žádnou pranostiku o kůrovcích, kteří ničí lesy ještě víc než chrousti. Lesáci si asi už neví rady, co s kůrovcem udělat, proto jim na pomoc přispěchali ministři s premiérem. Také na Hradě se jali řešit kůrovce, expertní tým si k řešení pozval brabce. Pardon, pana ministra životního prostředí Richarda Brabce. Nevím, k čemu všichni dospěli, co panu ministrovi a lesákům poradili, já bych radu měl, asi trochu blbou. Což takhle nechat pracovat odborníky, nebo postřikem naočkovat kůrovcovi chuť na řepku. V přírodě by ubylo žluté a mohlo by se zase víc zelenat. Poslední dobou také občas zelenám. V pátek jsem chtěl odjet z Příbrami z práce domů, klíče od auta nikde. Manželka byla dost v klidu, ani nenadávala. „Kde jsem je mohl nechat? Asi mně vypadly z kapsy v jídelně nebo někde po cestě, když v práci nikde nejsou.“ No nic, zavolal jsem taxíka. Ženu poté odvezla domu dcera a mne večer zpět s náhradními klíči pro auto. V pondělí sedím v práci u počítače, když mě začaly bolet záda, zvedl jsem se a protahoval. Můj zrak padl na okno, které je nahoře u stropu. Co to tam je? Klíče od auta. Asi jsem v pátek zavíral okénko. Ach jo, už vím, proč mi všichni říkají, že bude hůř. Minule jsem psal o vnukovi a jeho meditování o neslušných slovech. Polepšil se, teď si musím dávat pozor já při hlídání. Občas mi to ulétne a okamžitě se odněkud ozve káravé: „Dědo, to se neříká!“ Hodně slov se neříká, ale v květnu by se měly říkat hlavně ty o lásce. Vždyť je květen lásky čas. Víte například, jaký je rozdíl mezi láskou a nočníkem? Žádný. Oba dělají kruhy. Láska pod očima, nočník na zadku. Proto raději více milujte a neseďte dlouho na nočníku.
bs