Je máj, lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas, kdysi se v této době mládenci svolávali a stavěli dívkám májky, letos se májky jen nakupují v obchodě. V regálech u nás v „konzumu“ jich holky mají… Ty z Hamé. Jo klasická májka, co se dobře hame. Jen se teď dost blbě nakupuje, po obchodech se blíží funící zákazníci či zákaznice s povinnou rouškou na obličeji a ti brýlatí tápají v policích se zamlženými brýlemi. Musí to tak být, mizerný Covid. Od pondělka mám pocit, že krizový štáb nakonec vyhověl českému alkoholickému národu a povolil pivo alespoň v zahrádkách před hospodou. Pravdou je prohlášení jednoho známého, že v životě tak nechlastal, jako teď. Ani se mu nedivím. Na zahradě se nám občas sejdou naše vnoučata s ostatními dětmi od sousedů. Tři ještě jdou, ale osm a nedávno i jedenáct, to už je na panáka. Zrovna mi sousedka povídala: „Je to tu jak před třiceti lety, jenže to tady řvali a ječeli jejich tátové. Musel jsem přisvědčit, vždyť ti špunti dělají úplně to samé jako oni. Zazvoní na zvonek, a než stačíte otevřít, tak utečou za roh. Nedávno, když jsem se vrátil domu, našel jsem na hromadě hlíny u bytovky polovičku věcí z regálu, co mám vedle domu. Naši malí bojovníci odstěhovali do toho svého zákopu náhradní hřebenáče, dokonce dlaždice, o kterých nevím, kde je mám, fošny, materiál na dvířka, další a další. Nadával jsem, protože jsem věci zase tahal zpátky, ale to je prostě koloběh života. A život se začíná vracet do starých kolejí. Nedávno jsme se sešli s kamarády a kamarádkami, budu trochu mlžit, nebylo nás deset… To bylo zpěvu a povídání, písnička střídala písničku, téma hovoru střídalo jiné téma a některé opravdu ze života. Například o tom, kdo kdy něco neudržel, kdo kdy něco pustil, mnohokrát vyprávěné situace z vandrů i ze života. Ani jsem si všechno nestačil psát, ale tohle mě dostalo. Povídá nejmenovaný kamarád k tomuto tématu: „To člověče čekáš, že půjde plyn, a ona najednou ropa“. A tím končím, hlavně se přátelé z toho všeho nesmíme po….
bs