Tak vám nevím, jestli se při psaní úvodníku nemám třást zimou. Je dvanáctého května, a to je svátek Pankráce, prvního zmrzlého muže. Možná bych se měl spíš třást strachy o zasazené rostliny na zahradě a ve skleníku. Kdysi dávno, za císaře Diokleciána, se Pankrácovi přátelé třásli strachy o samotného Pankráce, protože podporoval křesťany, a to nebylo v této době zrovna moc populární. Však jej za to ve čtrnácti také popravili. Ledový muž Servác, co by biskup také zemřel jako mučedník na popravišti. Zjišťoval jsem, jak to bylo s Bonifácem. Bonifác byl papežem a nezahynul mučednickou smrtí, ale byl svatořečen. Z osudu těch dvou prvních čiší tak trochu mrazivý pocit, ale ledovými muži se stali hlavně kvůli počasí, které kdysi lidé sledovali, a poté se v životě řídili podle svých dlouholetých pozorování a zkušeností. My to sice také děláme, ale naše zeměkoule si svůj život stejně řídí podle sebe. Teď to spíš vypadá, že ledoví muži se stali teplými muži. Tedy aby nebyla mýlka, samozřejmě v souvislosti s počasím. Jaro se rozjelo na plné obrátky a probíhající měsíc nám dokazuje proč se jmenuje květen. Okolo nás rozkvétají stromy až zběsile a vítr roznáší pyl z květů, takže budeme za chvíli všichni vypadat, že máme žloutenku. Všude přítomný žlutý prášek leze do očí, do uší i do nosů, což činí velký problém alergikům, kterým to vůbec nezávidím. Stává se ze mne také alergik, ne na pyl, ale na lidi, kteří nechápou, že čím víc tříděného odpadu nahází do popelnic, tím víc budeme za popelnice platit. Holt asi na jaře vykvétá i blbost. Kdysi jsem na toto téma napsal vjerš. „Kdypak asi blbost kvete, na jaře či v pozdním létě? Rašila za starých Řeků, kvete nyní v každém věku. Máme všichni ten svůj květ, rozkvetlou loukou zdá se býti svět a uplatní-li každý z nás nárok, ta louka kvete stokrát za rok.“ Přátelé, také se koukáte někdy do zrcadla, jestli na hlavě něco nekvete? bs

Ke stažení: