Vracel jsem se nedávno od vnuka z matičky naší Prahy, bylo to už v podvečer, silnice bez sněhu. Za Lhotou jsem se rozhlížel, jestli někde z příkopu nevyběhnou srny, co tam chodí na spadaná jablka. Z pole na mne vykoukala jenom torza sněhových zábran a ty na silnici určitě nevyskočí. Mají co dělat aby stály a udržely se před mírným větříkem. Co mne však zaujalo, byl temný přímo hrozivý obzor nad brdskými lesy. Asi se něco přižene. Zdálo se mi o tom ještě v noci, sen ale posléze přešel do příjemnějších krajin, asi to byly vzpomínky na nějakou letní dovolenou. Ležel jsem na lesní mýtině, v koutku úst stéblo trávy, koukal na mráčky, sluníčko hřálo. Najednou se ozval přibližující se zvuk motoru. Že by odně- kud přilétl nějaký pošuk na čtyřkolce? Zvuk se blížil a řítil se přímo na mne. Prudce jsem se posadil a … probudil se. Seděl jsem na posteli, otevřeným oknem pronikal do ložnice zvuk traktoru. Kluci protahují silnice. Určitě ta hrozivá mračna přinesla lepivé bílé mouchy. Kouknu z okna a opravdu. Hned mě napadlo, že sněhové zábrany za Panenkou konečně splní svůj účel. Popadají na zem úplně a mne nebudou děsit, že běží srnky. Děti budou mít radost ze sněhu a my dospělí starost… ze sněhu. A zmordovaná záda. Však už se chvilku, tak trochu zimně, záda i klouby ozývají. Dokonce se kvůli tomu bráním přání své ženy odebrat se do tanečních kurzů pro dospělé známého tanečního mistra Jirky Dohnala. Čemu jsem se ale neubránil, byla návštěva maturitního plesu gymnázia. Tam nás pozvala naše neteř maturantka a to se musí jít. Vždy jsme od jejích rodičů dostali i lístky. Tak jsme se vypravili. Sice jsme vyjížděli místo na sedmou až někdy před osmou, ale zato řádně upraveni do společnosti. Ve Lhotě manželka začala hledat darované lístky na ples v kabelce. „Já je asi nechala doma.“ Jsem občas prudič, ale ovládl jsem se. Otočil jsem auto a hurá do Obecnice. Doma jsme prohledali všechny místnosti, všechna místa, kde by se lístky mohly nacházet. Nikde nic. Už jsem měl na jazyku provokující otázku, zde jsme lístky vůbec měli, ale vzpomněl jsem si, že Eva, než jsme vyjeli, koukala na lístky, kdy maturák začíná. Provedli jsme ještě jeden pokus ohledání, i já jsem si musel prohledat kapsy (Eva se mnou má jisté zkušenosti, že?). Nikde nic. „Tak si koupíme v Kulturáku jiné lístky“. Jak řekla, tak jsme udě- lali. Ples byl docela pěkný, jen ve střevíčkách se na tanečním parketu volejbal prostě hrát nemá. Po návratu domů jsme odložili společenské oblečení a šli si dát něco malého na zub. Kde myslíte, že ty ztracené lístky byly? Jen moje milá žena Evina ví, jak se tam dostaly. Ležely v ledničce. Chladily se. ☺ bs

Ke stažení – Obecnický zpravodaj leden 2016