Pošmourné listopadové počasí nevyvolává moc dobrou náladu, do něho se tvrdě prodralo dění ve světě, které probouzí ještě horší pocity a obavy. Na Evropu se žene proud, dle mého názoru, pro nás nepřijatelné kultury. Tak trochu nadneseně mně to připadá jako dávné vpády či invaze Vandalů, Hunů, Mongolů a podobných dobyvatelů. Snažím se ve svých úvodnících vzbuzovat dobrou náladu nebo alespoň lepší náladu a vnášet mezi podbrdský a ostatní lid trochu tolerance a pohody. Proto nechci svými pochybami a pocity jitřit již tak rozjitřenou náladu vyvolanou proudem lidstva, které se hrne do Evropy a posledními teroristickými činy ve Francii, které v nás budí obavy, strach ale i vztek a naštvání. Špatných zpráv se na nás snáší dost a dost. Když se vrátím do našich podbrdských poměrů, nemohu si nevzpomenout, jak náš život rychle utíká. Najednou zjišťuji, že stárnu zrovna tak jako všichni okolo mne a je to na světě opravdu zařízeno spravedlivě. Když člověk, ač se cítí stále mlád, přistoupí na to, že stárne, nerozhodí jej ani příhoda, která se mně stala.

Jel jsem po Příbrami autem a odbočoval jsem doleva pod „Kulturák“. Směrovku jsem dal trochu pozdě a navíc jsem přehlédl za mnou jedoucí auto už v odbočovacím pruhu. Tak moc jsem jej neohrozil, stát se to opačně, v duchu bych si řekl: „Trouba.“ Nebo i něco peprnějšího. Dojel jsem až do Mariánské ulice  dolu ke trati. Zastavím a vedle mne zastavilo jiné auto. Otevřel jsem okénko, řidič také. Odhadl jsem jej tak po dvacítce. Zařval na mne: „Tobě asi hrabe, cos to tam dělal na tý křižovatce?!“ „Promiň, asi jsem tě za sebou přehlédl.“ Celý brunátný zase vykřikl: „Takovejmhle pitomejm důchodcům by měli sebrat papíry!“ Než jsem stačil odpovědět, odpálil to a byl pryč. Snad se mu ulevilo. Mně určitě, ještě nejsem v důchodu. Ale nejsou všichni mladí takoví. Například náš pětiletý vnuk, když šel nedávno s babičkou Evou do Rezervace, překvapil tím, jak myslí i na starší generaci. Hned ve dveřích halekal na hospodského Mildu, jako by tam byl jediný host: „Ahoj strejdo, dáme si nealkoholický pivo a dva párky v rohlíku.“„ Párek v rohlíku nemáme.“ „Tak nám to dej s chlebem.“ „Ochucené pivo už taky nemáme.“ „Tak nám dej dvě Fanty.“ Výkonem překvapil návštěvníky, Mildu i babičku. Snad mu vztah ke starší generaci (a nejen jemu) vydrží i do budoucna. A pro dobrou náladu jeden listopadový. Na lavičce v parku si stěžuje mladá dívka svému chlapci, že jí bolí ucho. Chlapec jí políbí na lalůček a dívka zavrní, že už to už bolí míň. Chlapec jí znova políbí ouško a dívka zašvitoří, že už ji nic nebolí. Celou scénu pozoruje důchodce na vedlejší lavičce, a když vidí rychlé léčivé výsledky chlapcovy medicíny, nakloní se k němu  a ptá se: „Promiňte, pane, léčíte i hemeroidy?“ bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 112015