Podzimní brdská příroda hladí duše nám melancholickým milovníkům lesních procházek, chodím skoro každý den lesem i loukami s naší Ekinou. Kvůli své páteři neprocházím po cestách, ale přímo lesním porostem. Po nedávných lesních probírkách je to trošku problematická chůze, už jsem se několikrát ponořil do mechu letmým pádem, díky dozoru lesního strážce Fabiána to bylo naštěstí bez následků. Je to nádherné, jak se les barevně mění. Zelené odstíny větví a mechu, protkané barevnými listy, buků, javorů, dubů, bříz a ostatních stromů, chvílemi do toho bublá Albrechák, který už má zase tekoucí vodu. Občas zakřičí nějaký pták. Jediné, co trochu ruší, je vzdálená střelba z jinecké střelnice. Za chvilku si ale zvyknete a ani ji nevnímáte. To jsem se nějak melancholicky rozněžnil. Vidím totiž z okna při psaní barevné koruny stromů na kraji lesa, a to vás prostě chytí. Listopad nám přináší nejenom padající listí, mlhy a barevnou přírodu, přináší i chvíle zamyšlení a svátků. Hned na začátku druhého listopadu jsme prožili Svátek zesnulých, jak se u nás normál ně říká Dušičky. Asi jste byli také na hřbitovech rozsvítit svým zesnulým. Určitě vám to moře barevných blikajících světýlek přineslo vzpomínky na všechny, které jste měli rádi. Já jsem to tak taky měl. Tím jsem si připomněl, že jedenáctého oslavili svátek váleční veteráni, na klopách lidí se objevil vlčí mák jako symbol válečných veteránů. Je to připomínka, že jedenáctého listopadu 1918 byla podpisem příměří ukončena 1.světová válka, a že červené květy vlčího máku pokrývaly hroby padlých vojáků na západní frontě. Jestlipak jste se na Martina pořádně nadlábli husičky a zapili svatomartinským vínem? To je také jedem z listopadových zážitků. Poslední, co zmíním, je jelení říje. Ona sice probíhala již v říjnu, já je slyšel i v listopadu, tedy, jestli to nebyly krávy pod Osečí. Ukončím listopadový úvodník jedním mým vjeršem: „Až tě pošle žena na pivo, až ti řekne miláčku, místo protivo, dej si, co hrdlo ráčí a tumáš stovku, a máš zač. Věz, že jsi v nebi nebo paroháč.“ Přátelé, čas říje, já bych raději nikam nechodil… bs