Nedávno jsem se večer pochlapil a vylezl z tepla domova nadýchat se čerstvého brdského vzduchu. Větřík byl docela svěží a jen lehce rozhýbával namrzlé stříbrné větvičky stromů na kraji lesa, které ozářeny světlem pouličních lamp navozovaly hezkou předvánoční náladu. Pravda večerem se dá po vsi nasát často jen různě vonící kouř, ale ten jemný zápaďáček odvál kouř z komínů kamsi po potoku na Lhotu. Tentokrát jsem s chutí nabral svým mírně astmatickým dechem čerstvý vzdoušek vonící lesem a přicházející zimou. Z dálky se ozývalo lehoučké cinkání zvonících kovových tyček, které má kdosi pověšené před domem. Vyvolávalo to krásnou představu blížících se Vánoc. Domy už zářily různobarevnými svítícími řetězy, někde hezkými, někde zběsile blikajícími. Nezávidím chudákům epileptikům, při procházce po vsi by určitě upadávali z toho krásného blikání do svých záchvatů. Pokud ne hned, byli by určitě v šoku při spatření po zdi šplhajícího zloděje v červené čepičce, který se sápe do otevřených oken dětských pokojů. Celkově je to ale hezký pohled na předvánočně osvícenou podbrdskou vesničku.

Adventní čas trávíme různě, někdo se soustředí na pořizování dárečků, jiný tráví čas návštěvou vánočních trhů, jiní jdou raději s dětmi na akce, jako je „krampus“, kde dítka zbavují strachu a cvičí je, aby se nebála čertů. Jiní chodí nacvičovat a zpívat koledy. A všichni dohromady se těšíme na zklidnění šíleného životního mumraje, který nás celý rok provází. Kde jsou ty časy bez televizí, mobilů, tabletů, internetů, facebóóků. Někdy se mi po nich stýská. Nikdo nikam nechvátal, nikam se nehonil, skoro se nestresoval a nebyl v tzv. moderním stavu. V takovém, jak v letošních scénkách na Ginevře pravím: „Jsem v deprézi.“  V té jsem byl při druhém představení, kdy mi vypadl můj vlastní text. Kamarádi spoluherci mne podpořili i s diváky svým srdečným smíchem, ale nakonec mne opravdu zachránili a jelo se dál. Já nevím, proč lidi přivádí k dobré náladě vždy, když ten druhý něco zapomene nebo provede. Ale vždy melu, proto to děláme, abychom vás přece pobavili. Jen se občas u toho dost zpotíme. Doufám, že vy jste se moc nezapotili při vymýšlení a nakupování dárků. U toho bývá někdy dost horko. Někde jsem četl, že se ptal synek taky: „Tatí odkud je vlastně Ježíšek?“ Táta se zamyslel: „Jak tak koukám na etikety z dárků, tak bych řekl, že bude asi z Číny “ A nejmenovaný kamarád v hospodě meditoval nad nadílkou:  „Dostal jsem zase košili, a zase s břichem!“ A u sousedů prý Pepča prosil mamku: „Mami, já bych chtěl k Vánocům psa!“. „Nic si nevymýšlej, budeš mít kapra, jako my všichni.“ Tak vážení, užijte si Vánoc se „vším všudy“, hlavně v klidu, pohodě, s rodinou a s tím… kaprem. bs

Obecnicky-zpravodaj_12-2016