Obecnický zpravodaj – Prosinec 2018
Pomalu končí další rok, na adventním věnci je už zapálená druhá svíce, trouby v kuchyni jsou rozpálené doběla a voní všude vánoční cukroví. Krabice se naplňují množstvím různých druhů. Sbíhají se sliny a ve mně to vyvolává vzpomínku na dětství. Každé Vánoce jsem mámě doma pomáhal vyrábět pracny, rohlíčky, linecké, sněhové… A právě sněhové jsem měl moc rád, zdárně jsem ujídal už při pečení. Mělo to za následek, že jsem byl jako nezdárný pomocník vykázán z kuchyně. Krabice s mým oblíbeným, na jazyku se rozplývajícím, byla uložena ve špajzu až na tu nejhořejší polici a dozadu ke stěně, aby prý něco zbylo na Vánoce. S postupujícím věkem jsem se snažil konzumaci sladkého vánočního cukroví omezit. Těžko se po novém roce váha dostává na předvánoční stav. Objevil jsem nové svody, manželka kupovala na Vánoce na stromek krabice želé, jak za starých časů je před námi do spíže uložila na horní polici a pravidelně kontrolovala, jestli krabice není porušená. Ovšem kontrola probíhala pouze zepředu. Když se chystala želé ze spíže vyndat a nachystat k pověšení, docházelo ke zděšení. Krabice prázdná, umělecky odborně otevřená zezadu. Museli jsme se přiznat oba, já i syn Kuba. Chodil na želé také, když objevil, že se k němu zezadu nenápadně dostane. U nás se poté začaly na stromek věšet ozdoby většinou vlastnoručně vyrobené nebo jen z přírodních materiálů, dřevěné, slaměné či papírové a podobně. Cukroví se peče jen pomálu, některé druhy dodávají známé a kamarádky.
Vánoční doba by měla být nejen o cukroví. Měla by být o tom, že se lidé spolu sejdou, že se budou mít rádi a možná se trochu zamyslí nad smyslem svého žití. Snad se i stává, že v čase vánočním nikdo nikomu nezávidí, lidé se přestávají nenávidět a pomáhají si dobrými skutky. Vždy i ta kočka se psem se tak chovají. No spíš se tak chovali kdysi u nás doma. Manželka dala mísu s cukrovím baleném v pozlátku na piáno, protože naše jezevčice Senta si pro něj lezla rovnou na stůl. Přesto jsme každý den nacházeli pod piánem zbytky pozlátka. Povídám ženě: „Já to nedělám, fakt, ale neříkej mi, že jezevčík vyleze na piáno a bere si cukroví sám“. Nedalo nám to a chodili jsme tajně sledovat, co se děje v pokoji. Až jednou. Senta si stoupla před piáno a toužebně hleděla k míse s cukrovím. Náš kocour Mates na ni chvíli koukal, poté vyskočil nahoru a packou vyhazoval cukroví jezevčici pod čumák. Prostě kouzelný čas vánoční, když se tak může chovat pes s kočkou, proč ne my, lidi, že? Proto vám přeji hezký, pohodový a kouzelný čas vánoční. bs