Koukám z okna na kraj lesa, kde stromy pod sněhovými čepicemi čekají na západní vítr, který přiletí přes brdské vrcholy a čepice jim shodí. Před nimi obecnické chalupy přemýšlejí moudře pod bílými střechami, jak ochránit před zimou své obyvatele. Až se jim z toho přemýšlení kouří z komínů. Pomalu se šeří, před obecnickými a osečskými chalupami i honosnými domy se rozzářily bílé, žluté i pestrobarevné světelné řetězy. Z lesa se přišla podívat i zvěř na své světelné kolegy a ozdobené zářící stromky. Pak srnky i ostatní zděšeně prchají zpátky do lesa, když se osvětlené stromky i zvířátka na zahradách a před domy zběsile rozblikají. Nevím, jak u zvířátek, ale u lidí prý takové šílené blikání vyvolává i epilepsii. Zvířátka, aby v klidu přežila blikající vesnice, se stáhnou se hlouběji do lesa. My přežijeme blikající ozdoby i frmol v obchodech, protože nám nic jiného nezbývá. Hlouběji do lesa to nejde. Kéž by alespoň zůstal ležet na stromech a střechách sníh, aby to byla ladovská nostalgie při večerních procházkách po vesnici. Snad některé předpovědi počasí nevyjdou a nebudeme muset ťapat v blátě. Vánoční svátky už se nám doma připomínají vůní vánočního cukroví a letos jsem se osobně účastnil. Mačkal jsem těsto do formiček, vykrajoval jsem hvězdičky, o obával těsto, až mi bylo šoufl, a pak slepoval, až se ze mě kouřilo. Vzpomněl jsem si na svoje dětství, kdy nás mamka nabádala (s prominutím): „Nežerte to cukroví, a zbude na Štědrý den.“ Svoji poťouchlost jsem dovedl k dokonalosti tím, že jsem vánoční kolekce vyjídal zezadu, a jaképak to bylo překvapení na Štědrý den! A nakonec jeden vánoční. Muž povídá manželce: „Miláčku dárky k Vánocům mi nemusíš kupovat, stačí když mě budeš milovat a budeš mi věrná.“ „Pozdě,“ vzdechla žena, „já už jsem ti koupila kravatu“. Vážení čtenáři a čtenářky přeji vám hlavně zdraví a pokud máte nějaké vánoční přání, napište si Ježíškovi. bs