„Zebe to zebe, mlha padá z nebe, klouže to klouže, zamrzají louže, podzim záporů i kladů, padá listí padá v listopadu, to umí, podzim to umí… Sakra, nevyměnil jsem gumy!“ Ještě sice máme do konce října čas, ale teď právě nastane nával v pneuservisech. Pokud si gumy u auta měníte sami doma, takové obavy určitě nemáte. Chce to jen při práci dodržovat bezpečnostní předpisy a pracovat opatrně. Moc dobře si vzpomínám na výměnu kol u našich prvních tisícovek. Jak jsem skákal na páku, kterou jsem povoloval zarezlé šrouby u kol naší zlaté stříbrné škodovky. Občas klíč vypadl, měl jsem sedřené kotníky i klouby a neslušná slova se mnou poskakovala okolo auta. Kdeže ty doby jsou. Podzimní čas na nás vykoukl mezi krásně zbarvenými stromy, zahrada bude ještě chvilku barevná než listí popadá. Nás popadne melancholická nálada.

Letos jsem se rozhodl uklidit venku zahradu dřív než napadne sníh. To abych zase neuklouzl po nějakém nářadí či hadici pod sněhem. Co nevidět přiletí ptáci a zase budou vyřvávat naše kočky, než si zvyknou, že na ně do krmítka nemůžou. Budku už jsem také na příkaz vedení pověsil. Je dobře, že všechny práce jsou doma řízeny odborným „managementem“. Kdyby to bylo na  mně, nedopadlo by to dobře. Někteří z nás máme laxní přístup k domácí práci. Ovšem jsou mezi námi pracovníky v domácnosti výjimky. Vedení naší domácnosti je řízením velmi zaměstnáno a je někdy nesoustředěné. Zapomíná nákup na chodníku, doklady v Tesku… Asi už je ovlivněno nastávajícím koncem roku, a tak musím na manželku dávat pozor. Proto za ní neustále nosím klíče, telefon, brýle a podobně. Možná by jí udělalo radost, kdyby takové věci na zavolání pípali. To by byl pěkný dárek k vánocům. Nebo jí dát třeba nějaké zvířátko. Tuhle jsem se dočetl, jaká zvířata mají ženy nejraději. Prý lišku kolem krku, jaguára v garáži, bejka v posteli, vola na služební cestě. No nic z toho se mi nelíbí. Odbočím. Nedávno mi vyprávěl druhý děda, jak šel s naším vnukem po ulici a z obchodu vyšla paní. Miky slušně pozdravil: „Dobrý den.“ Ona mu odpověděla: „Ahoj.“ Otočil se na ní a povídá: „Co mi říkáš ahoj, když já ti říkám dobrý den.“ Paní se tak trochu zarazila, děda se snažil o omluvné pohledy. Posléze jsme na to přišli. V Obecnici s manželkou zdravili sousedku: „Dobrý den.“ Mikuláš také: „Dobrý den.“ Ona mu odpověděla: „Ahoj!“ Miky na to: „Ahoj máš říkat, když někoho znáš.“ „Ale já tě znám.“ Manželka mu vysvětluje: „My ji taky známe, to je přeci naše paní sousedka.“ Mikuláš to uzavřel: „Tak proč jí říkáš dobrý den.“ Nu přátelé: „Ahoj… tedy… dobrý podzimní den.“  bs

Ke stažení – Obecnický zpravodaj 10 2015