Sedím u počítače a okusuji myš, normálně bych okusoval tužku, ale z papíru bych musel povídání přepsat. Otevřel jsem ventilačku, aby se mi lépe přemýšlelo, a najednou střelba, asi ze samopalů. Že by povstání poražené strany? No to je dost trapný vtip, že ano. Z kuchyně se ozvalo, že prý už několik dnů mají vojáci v Jincích cvičení. Nevšiml jsem si. Jsem poslední dobou nějaký rozlítaný, sice jsem v důchodu, ale jak někdo tvrdil: „V důchodu budeš mít ještě míň času než normálně.“ Měl pravdu, pomalu se mi hromadí úkoly a práce, které nestíhám. Do toho občas hlídání vnoučat, pomoc dětem, hospoda… éh… co to povídám. Myslel jsem podzimní práce na zahradě, vyčerpat sudy, vysířit skleník a podobně. U toho vysíření chvilku zůstanu. Přečetl jsem si návod, vzal kovovou nádobu, sirky a elán. Ve skleníku vše připravil a jednou sirkou za druhou se pokoušel sirnou svíci zapálit. Něco se začalo dít. Nadýchl jsem se a s kuckáním vypadl ven. Za hodinu jsem se vrátil kontrolovat zavřený skleník. Svíce byla celá a nic. Poučen jsem si vzal velké sirky, co s nimi zapaluji krb. A hlavně jsem nedýchal. Něco začalo bublat, rychle jsem po čtyřech vylezl ze skleníku a nadechl. Povedlo se. Po další kontrole už tam svíce nebyla. Raději jsem tam nelezl, jen doufám, že ji nikdo nešlohl. Ty podzimní akce jsou opravdu nebezpečné. Minule jsem psal o školní docházce, o poznámkách v žákovských. Dnes mi volala snacha, která se vracela z rodičáku. Náš nejmenovaný vnuk je po druhém dědovi fanda do myslivosti a po mně asi milovník něžného pohlaví. Paní učitelka na otázku, zda je ve škole soustředěný, se vyjádřila, že na les a na spolužačky. Ne na vyučování. Už ho musela přesadit. Věnoval se hlavně spolužačce, a neměl by nosit příště do třídy dančí paroží. Zaslechla, jak jeho spolužák prý prohlásil: „S tím bysme mohli vyhnat paní učitelku ze třídy.“ Tak nevím, musím vnukovi promluvit do duše, nebo že bych si do Berouna zašel popovídat s paní učitelkou? bs