Obecnický zpravodaj – Říjen 2024

Lesy okolo obce se vybarvily do podzimních barev, které v našich duších nastavily klid a melancholii. Někteří z nás přemýšlí o tom, proč jsme vlastně na podzim tak trochu smutní. Odborníci vysvětlují, že to je díky sníženému slunečnímu záření. Kdysi o tom psala Eva ve svých článcích. Prý to vede k poklesu hormonu serotoninu, který podporuje dobrou náladu, a naopak se zvyšuje produkce hormonu melatoninu. Ten vyvolává pocit ospalosti a deprese. Tak proto jsem na podzim tak nemožný. Ještě že mi moje žena do podzimní nostalgické nálady přivedla domů tu ženskou. Ona mě rozveselí každý den. Například když v noci jdete na záchod a nerozsvítíte si. Já v noci chodím po tmě a po paměti, to najednou ťápnete bosou nohou do mokra, div neuklouznete. Po rozsvícení je jasno, načůráno. To ta ženská. A hned máte lepší náladu už z toho, že člověk nešlápl do něčeho jiného. Prostě jak už jsem minule psal, máme doma novou ženskou, naši fenku Ekki. To je hned po podzimní nostalgii. Já mám vlastně podzim rád, už z důvodu jakéhosi uklidnění, a také mě Ekki vodí ráno po loukách i po lese mezi barevnými stromy. Rozhlížíte se po naší brdské krajině, občas zahlédnete i nějakou zvěř, která shání potravu před zimou, koukáte, jestli se už houfují ptáci k odletu do teplých krajin. V lese se rozhlížíte po kloboučcích hub, což u mě je to jediné, co vlastně dělám, protože cíleně na houby nechodím. Většinou vidím jen ty, které neznám a mochomůrky s jejich krásnými červenými klobouky. V Rezervaci mě sice oblbovali, že se také sbírají, ale kecali. Já jsem jim zase nakecal, že Eva mi pořídila fenku, abych nechodil do hospody. Ovšem, je to přesně tak, jak kdosi z přátel moudře prohlásil: „Všechny cesty nevedou do Říma, ale do Rezervace“. Tam trefíte i z nekonečna. Pamatujete, jak jsme kdysi na podzim museli chodit na bramborové brigády? Tak tam jsem pochopil, co je to nekonečno. A tím končím říjnový úvodník, ze kterého poznáte, že na mě padla podzimní ospalost a trochu asi i deprese. bs