Tak si trochu únorově přemítám, proč odborníci dávají vichřicím a orkánům něžná jména. Teď k nám ze západu zrovna přiletěla něžná Sabina, která po své cestě natropila škody za miliony, ba i zabíjela. Ne že by něžné ženy neuměly řádit. Když se rozčílí, lítá někdy nádobí jako ve vichřici, ale stejně mně to pojmenování prudkých větrů po ženách moc nesedí. Když jde o větry, klidně bych orkán nazval i Bohouš. No moc se nesmějte. Mluvím o vichřicích, že? Na chlapa se drsnost hodí víc, i když zrovna Bohouš zas tak moc drsné jméno není. Vezměte třeba Bohouše z Bratrstva kočičí pracky nebo slavného bernardýna Bohouše. Když už jsem se tak o jmenovcích rozepsal, ono jde vlastně o zkrácené jméno Bohuslav, Bohumír nebo Bohumil, ale stalo se mi v Rakousku v penzionu, když se majitelka pídila, jak se jmenuji, že jsem se přeložil jako Gotlíb. Stejně si to nepamatovala a ptala se posléze mého kamaráda, jestli přijede Garfild. Zřejmě jsem se jí líbil jako kocourek z kresleného seriálu nebo vypadám jako mlsný kocour. Raději jsem po tom nepátral. Jal jsem se ale pátrat v únorových pranostikách, kterých je o únoru mnoho. Zaujala mne jedna o komárech: „Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš v březnu s ušima ke kamnům.“ Nevím, co si o tom myslíte vy, ale v únorovém počasí komáři nelétají ani když svítí sluníčko. I kdyby vylétli a štípli do ucha, spíš dostanete rýmu. Nepolezete s ušima za kamna, ale k ušnímu lékaři, ale třeba se kdysi lidé sami léčili s ušima za kamny. Podobná pranostika se říká o kočkách: „Leží-li kočka v únoru na slunci, v březnu poleze za kamna.“ Tomu bych věřil, ale kdyby se na slunci vyvalovala kočka manželka, určitě by se v březnu léčila zachumlaná u kamen. Ale víte, jak ji uděláte šťastnou? Odneste ji od kamen do ložnice, hote do postele… a zašeptejte: „Zdřímni si, já zatím umyji nádobí…“ bs