Kdysi se v době „zemědělské“ říkávalo: „Únor bílý, pole sílí“. Napadlo mě říkat druhé polovině devatenáctého a první polovině dvacátého století doba zemědělská, když jsem při studiu a přepisování farní kroniky zjistil, jak bylo počasí pro naše předky veledůležité. Každý rok v kronice začínal popisem srážek, teplot, větrů apod., a pak pokračoval popisem působení toho všeho na úrodu. Díky pozorování a zkušenostem našich předků vznikalo velké množství pranostik a rčení. Zrovna ta únorová říká, že pole zasněžila a bylo dost vláhy i času, aby se dobře urodilo. Chtěl jsem psát, jak je to v dnešní době jiné, po sněhu ani památky, a zase mě podbrdská příroda vypekla. Přes noc napadl sníh, ale jen stejně jenom poprašek. On do pranostik vnesl zmatek liturgický kalendář schválený papežem Pavlem v roce 1962. Podle něj měl totiž připadnout svátek světce či světice na den jejich úmrtí a k tomu vázaná pranostika pak už vlastně neplatila. Dneska je dvanáctého, to tam máme sv. Bendíka, tedy správně sv. Benedikta, a to se říká: „Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s ušima.“ Je vidět, že už naši předkové užívali absolutní rým. Komára jsem v únoru neviděl, proto se ani na náš masopustní průvod nemusíme bát, že nám omrznou uši. Pro jistotu si nasaďte nějakou masku, která vám uši zakryje a hlavně přijďte. V ten den, prvního března, nad námi bude určitě držet ochrannou ruku sv. Eudokie, která byla kajícnicí a dle legendy vynikala krásou ducha i těla. Byla sice poněkud živá a lehkomyslná, ale napravila se. Rozdala majetek, propustila otroky a žila v poušti. Ovšem byla tím ostatním natolik podezřelá, že ji tajně popravili. To se vám při masopustu nemůže stát, když tak jenom jako. Otroky propouštět nemusíte, stejně se neví, kdo vlastně je doma otrokem. A jedna absolutní pranostika. „Přátelé, hote se v únoru do pohody, a je vám dobře, na Masopusta s prdelačkou a jitrnicí, bude vám dobře“. bs