Konečně se nad Brdy objevily mráčky a zachytily sluneční paprsky, které nás sice krásně opalovaly, ale také krutě vysušovaly všechno, na co dopadly. Dokonce i myšlenky z našich ctěných hlaviček se rozplývaly a draly se přes husté kštice i lesklé plešky někam k nebeským výšinám. Bylo potřeba zavodňovat a chladit, někteří z nás i zapivňovali a střikově zavíňovali. Poté se myšlenky a nápady v hlavinkách rodily jak děti u spontánních zdravých porodů v porodnicích. No občas, tak jako u porodů, ale nastávají obtíže. Třeba takový nápad hrát v dospělosti dětskou hru na tichou poštu. Tradiční hra při soustředění obecnických kolařů a kolařek v jižních Čechách vyvolává potíže pravidelně. To sousedce zašpitáte do ouška například: „Miluji svého manžela“, proběhne kolo špitání a poslední v řadě ze sebe vyhrkne: „S kým jsi mámo ležela.“ Nastává hurónský řev, tedy já nevím, jak řvou Huróni, ale vím, jak řve banda bečánovských indiánů a indiánek. Bohužel to slyší i zvědové nepřátelského kmene, kteří čekají, až bude pět minut po desáté a vysílají kouřové signály do hlavního stanu třeboňských rangerů. A ti i letos přijeli na svých ořích podívat se, jaké nám to vyrůstají v Brdech krásné indiánky. Ještě, že mají svůj rozum.

Rozum většinou mají i ti cyklisté, kteří si prohlédnou mapu míst kudy jezdí a nespoléhají se na to, že vždy za někým dojedou. To takhle jedete za kamarádkou, která má modrou bundu, cestu nehlídáte, proč také že? Kamarádka zahne a jede jinam, než očekáváte. Když už je vám divné, že se vzdalujete od směru k domovu, zavoláte: „Kudy to jedeš?“ Kamarádka v modré bundě se otočí a ejhle, není to kamarádka. To je potom mapa dobrá, když nevíte, kde vlastně jste. Tuhle jsem doma také chvíli nevěděl, kde jsem. Doma po dovolené nebo v Nároďáku na Maryše? Každý den si na noc vařím čaj. Přijdu do kuchyně, dotočím do konvice vodu. Mám na čaj veliké hrnky. Manželka se pohybuje po kuchyni, občas na mne kouká, něco mi vykládá. Nechal jsem čaj vylouhovat a odnesl hrnek do ložnice. Před spaní si vždy loknu. Loknul jsem i teď, polknul jsem a vyprskl na celou postel. A teď ten Nároďák. Moje milovaná zahrála překvapenou Maryšu a zařvala: „Jé já v konvici zapomněla ocet.“ Prskal jsem okolo sebe jako Vávra, rozdíl byl jen v tom, že s ním to šlehlo a já se začal mezi prskáním smát. Vypláchl jsem si hubu od octového čaje a povídám: „Od teďka ti říkám Maryšo.“ Ještě že nečistila konvici nějakým louhem. Přátelé, vy se mějte po prázdninách jako po prázdninách a vy holky, až se budete chtít zbavit manžela, raději jej pošlete na pivo. bs

Ke stažení: Obecnický zpravodaj Září 2018