Nastal náš oblíbený dědí podzim, sluníčko nám vynahrazuje celoroční deficit hřejivých paprsků, dokonce houby začaly růst. Známí zasílají fotografie plných košíků krásných zdravých hřibů, bohužel jsou z jiných lokalit než od nás. Ale říkali kamarádi, že už se k nám stěhují. Už jsem kdysi psal, že mám houby rád, sbírám je jen když na ně náhodou narazím. Na vandrech se mnou kamarádi chodí rádi, říkají: „Ty chodíš lesem zrovna místy, kde fakt houby rostou, tak když je nevidíš, alespoň po nich nešlapej.“ Mají pravdu, ale zase vidím ostatní, veverky, ptáky, krásné stromy, vosí hnízda, studánky… U těch se ještě zastavím. Ve zpravodaji publikujeme povídání vedoucího Lesní správy v Obecnici Vaška Pernegra o studánkách v Brdech. Lesáci a také obecničtí trempové z osady Fabián studánky zvelebují a opravují. Bohužel i po návštěvnících, kteří se do Brd hrnou. Místní obyvatelé jsou s lesem celkem sžití, proto předpokládám, že nenechají děti, aby trhaly krytinu ze stříšky, tak jako se stalo u Mariina pramenu. Děti si hrají, staví domečky pro skřítky, ale co ti dospělí, že jim nevadí, že se studánky ničí? Možná zírají do telefonu. U studánky, kde bývá sezení, kde zurčí voda a zpívají ptáci, tam se posadí každý, kdo má rád pohodové prostředí a klid. U Fabiánovy studánky tak bývá, pokud zrovna nějaký ňouma všude nezanechá nepořádek a nahází hrnky do studánky. Ono se to uklidí. Je mi z takového jednání smutno. Přátelé, pokud někoho při takové činnosti uvidíte, vysvětlete mu, že to se nedělá. Buďme rádi, že takové krásné studánky, lesy, paseky, potoky máme za humny. Teď se zase vrátím k té naší době rouškové, jak někdo trefně poznamenal. Už zase máme zakryté obličeje, zatím ve vnitřních prostorách. Zase se nepoznáváme, blbě se nám dýchá, někteří na zakrytí kašlou. Jiní se bojí zakašlat, aby je hned neposlali do karantény, ale mezi lidem, i při tak vážné situaci, proudí humor a veselost. Však smích léčí. Některé povídání jsem slyšel, některé vyčetl. Povídala jedna starší kamarádka, že šla v roušce na poliklinice a nějaký mladý muž ji oslovil, „slečno…“ Proto bych dívkám zkušeným radil: „Noste roušky, má to smysl.“ Příhoda je podobná jako ta ze skutečnosti. Jinou ženu na stejném místě též oslovil muž: „Slečno,“ žena se celá zapýřila a vypnula hruď a on pokračoval: „nevíte kde je oční?“ V televizi jsou neustále vládou dávané rozkazy a příkazy, nevěřte všemu. Povídala jedna blonďatá: „Říkali, že při nákupu stačí mít roušku a rukavice. Dneska jsem takhle šla, ale ostatní měli i kalhoty a tričko.“ Dá se říct, že tento způsob podzimu zdá se být podivným. Rozmarný barevný dědí podzim. I manželka mi včera povídá: „Když jsem ti říkala, že mám ráda pestrý podzim, nemyslela jsem tím, že se budeš vracet z hospody takhle zmalovanej!”… Nojo, kecám. bs