Vždycky když začínám psát úvodník, zírám nepřítomně z okna a neběží mi hlavou žádná štěpná myšlenka, kterou bych chtěl lidu svěřit. Proto většinou popíšu, co vidím z okna, jak je to s počasím v Brdech. Já vím, že to také vidíte, ale než se k vám zpravodaj dostane, už si nevzpomenete, jak bylo před pár dny. Takže přátelé, venku prší. No vidíte a hned chytám námět. Houby. Houby rostou a možná ještě porostou. U Vojáka je vidět auto na autě, z lesa se plouží postavy s ohnutými zády, v rukou plné koše hřibů a ostatních druhů hub. Už jsem kdysi psal, že houby sbírám jen na vandru, když o ně zakopnu. Ale nedávno mi říkal kamarád houbař: „Čoveče tam roste teďka tolik hub, možná bys i ty našel, jenže ty, kdybys šel do lesa, stejně bys místo nich přivedl nějakou houbařku.“ Ale to kecá, já chodím do lesa jen se svojí manželkou. Ta by mi určitě dovolila donést domu jen houby. Těch asi roste opravdu dost a i vzácných. Odborníci mykologové uvádějí, že na našem území nacházejí i nepůvodní houby, jako například žlutooranžovou štítovku, vyskytující se v Číně nebo Japonsku. Nacházejí se i další unikáty, fialová kalichovka lužní nebo bedla skleníková či cibulonohá. U té mě zaujalo to, že má ráno dva až tři centimetry a večer je plně rozvinutá a klobouk až dvacet pět centimetrů. Ovšem je jedovatá. Mně se barevné houby v lese líbí, ale raději na ně nesahám. Ono v lese narazíte na mnoho zvláštností. Slyšeli jste například to jak povídá jeden houbař druhému: „Tak jsem ti našel včera v lese snad padesát
praváků.“ „No to jsi měl štěstí, já tam našel jen jednoho leváka.“ Pryč od černého humoru. Toho zažíváme v životě až dost, raději něco pozitivního na září. Škola nám začala, kroužky nám začaly, soudy nám začaly, volby jsou na cestě a o ostatním se dočtete v tisku a poslechnete si z televize. Kdyby vám to nestačilo, zajděte do hospody. A teď fakt pozitivně. Přestalo pršet. bs