Brdská zima se pomalu loučí a její pláč odnáší potůčky i potoky tam někam do větších říček a řek, kde se rozplynou a smíchají s jarním pláčem ostatních českých hor. Hlavně aby nostalgické slzy rozpuštěného sněhu nezpůsobily slzy lidských živočichů, jak někdy bývá zvykem. Kdykoli má inspirace při psaní ochabuje, uchyluji se většinou k lidovým pranostikám. „Když zima uroní chladných slzí, toho kdo vrací se od truňku, pád do potůčku velmi mrzí.“ Nebál bych se připojit výraz „velmi mrzne“. Pokud někdo spadl do březnového potoka, potvrdí, že ani truňk s označením tvrdý, vás od cvakání zubů nezachrání. A zubaři nebývají v dnešní době zrovna levní. Tentokrát jsem si vybral pranostiky méně známé. Na význam té první z Chodska jsem se musel podívat do knih. Možná ti bystřejší ji pochopí hned a ostatním snad vysvětlím. „Lépe od hada býti uštknut než v březnu od slunce ohřát.“ Dle údajů připadá v průměru na jeden den asi dvanáct hodin slunečního svitu, v jednotlivých březnových dnech v nížinách jen čtyři hodiny. Ovšem mezi 16. – 26. březnem bývá slunné období, což asi přírodě moc nesvědčí. Ovšem nežli se nechat uštknout hadem a vyzkoušet, jestli je to lepší, tak to raději užít méně sluníčkového svitu a nebo slunci v březnu vyrazit vstříc do hor. Druhá pranostika praví: „Jestliže březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl“. Zase asi půjde o rozdíl teploty, o sexu to nebude. To by po kožichu musel sahat květen měsíc lásky. V dubnu se opravdu zima navrací a stíhá nás za kamny. No, spíše asi před kamny či radiátory, protože český národ dost tloustne. Třetí pranostika má v sobě hlubokou pravdu. Zde se raději předem omlouvám ženám, o jejich chuti vím málo a jen z vlastní zkušenosti. „Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.“ O panské lásce bylo napsáno mnoho. Už Karel Havlíček Borovský varoval: „Nechoď Vašku s pány na led…“. Se ženskou chutí jsem se setkal jen při těhotenství. Manželky, samosebou! Setkání s jinými chutěmi jsou dost nebezpečnými tématy a březnové počasí zná každý z nás, prostě si dělá co chce. Tak to by bylo pranostik do třetice. A co moje předjarní „do třetice“? Na běžkách na Kvildě při prvním startu kopyta ve vzduchu, zlomená hůlka. Jenom modřina. Po druhé na lyžích v Rakousích, laxní soustředění, mulda, „držkorytí“ bez lyží po svahu. Jen natlučené rameno a bok. Do třetice ráno obouvám lyžáky, píchnutí a bolest v kříži. „Jenom“ totální blok. Po krutém přesunu na pokoj jsem do třetice poznal další ženskou chuť.  Starat se o chcíplé manžely. Přátelé, dejte si pozor na březnová nebezpečí. Pády do potoka, svlékání kožichů, hadí uštknutí, na ženské chuti či na nebezpečí zabřeznutí. Váš „blokér“     bs

Stáhnout zpravodaj – březen 2013