Slunce pálí jak ďas a já za krátkej čas, vzdám hold suchej švestce…letitá píseň od Kamarádů táborových ohňů, zkráceně KTO, vyjadřuje mé melancholické pocity v probíhajících tropických teplotách. Na zahradách vše bez zalévání uschne, ba i ty švestky a to by byla tragedie hlavně na Moravě. Pálí se sice i u nás v Čechách, ale ta dobrá z Moravy… joj. Vím o čem mluvím, i když jsem znám spíše jen jako propagátor kohoutího střiku. Ženili jsme teď na Valašsku kluka a nastalému tchánovi Václavovi musím tu jeho slivku jen do nebe vychválit. Byla to ta správná, po moravsku trnková, která na jazyku lahodí, uvnitř hřeje, udělá dobrou náladu a člověku neuškodí. Však nám ti naši Valaši předvedli, jak se dělají lumpárny a legrace ženichovi z Čech, po česku sranda neboli prča. Mohli bychom se od nich občas učit družnosti.

Mám jen jednu výtku. Bláznivého moravského kohouta. Ten janek začal předvádět své umění ve tři ráno. Pravdou je, že to vypadalo, jako když kokrhám já po třech velkých střikách. A tak vlastně kohout Ferdinand bude strůjcem mého úspěchu v roli Argonia v lesním divadle. Protože jsem si ji od tří do čtyř celou v duchu opakoval a za tu dobu Ferda kokrhal jen čtyřikrát, to abych neusnul. Kolegové ochotníci se určitě nad tím prohlášením smějí pod vousy a ženy asi prskají do dlaní. Uvidíme, uslyšíme. Já jsem si při šíleném kokrhání kohouta Ferdy vzpomněl na naši kočku Mícu. Ta mě chodí budit taky, ale mezi čtvrtou a pátou. Nekokrhá, jenom mňouká, ale také mne pořádně cuchá nervy. A teď po zážitku z Moravy jí jinak neřeknu než náš kohout Míca. Nedávno jsem si jako správný chráněný živočich také trošičku zakokrhal radostně v Rezervaci, ostatní živočichové vydávali jiné zvuky při svém napájení. A tak se stalo, že jedna nejmenovaná po rozjařeném uhašení žízně se osamoceně nekontrolovatelně odebrala k domovu. Od milovaného druha měla zakázáno nasedat na své kolo, což byla prevence poškozování okolního obecního majetku. Poté byla dostižena u parku a společně odvedli kola v pořádku domů. Druhý den měli odjet odpoledne s koly na dovolenou. Během dopoledne zvoní telefon. Ozval se správce rezervace Nerv: „Hele už jste nakládali kola do auta? Ještě ne, proč? Tak prosím tě to moje nenakládej. Kolo tvojí milované je u mne v garáži, ona totiž odvedla domů to moje. To je divný, vždy jsem s ní šel domů a sám dával kolo do garáže. Že bych si nevšiml?“ Opravdu v naší garáži bylo Nervovo kolo. Bude to asi tím, že slunce pálí jak as a my na krátkej čas vzdali hold mokré švestce. Přátelé, vyhýbejte se v létě švestkám, kokrhání a cizím kolům. Předejdete letním průšvihům.    bs

Stáhnout zpravodaj – červen 2013