Zpravodaj červen 2014
Do našich příbytků i do našich myslí se v tomto čase neúprosně dere cosi agresivního, až to někoho z nás může dost děsit. Ovšem jiní se radují a okna i mysl otvírají a radostně tu agresivitu přijímají. Hlavně děti. Tušíte dobře – prázdniny.
Už jsem kdysi psal, že pojmenování prázdniny nám naznačuje, že v tomto čase je potřeba vyprázdnit hlavu od starostí a naplnit ji jenom samými radostmi. Hlavy v naší i jiných rodinách se již radostí naplnily před prázdninami. Nejprve se u sousedů narodil chlapeček, posléze u nás holčička. Ani jsme s dědečkem sousedem (i sousedka babička nás podpořila) nečekali na prázdniny a ještě od starostí nevyprázdněné hlavy jsme naplnili radostně tím co teklo. To se musí, protože pak vnoučkové a vnučky bývají celý život zdraví a čiperní. Pravda, u dědečků ba i babiček tomu poté tak není. My míváme druhý den, po procesu zajišťování zdraví svých vnoučat hlavičky naplněné sice také trochu radostí, ale toho bolestivého trápení bývá v hlavičkách až dost. Ještě že člověk zapomíná, kdybychom si vše z těch radostí předešlého dne pamatovali, tak ani nevylezeme ven. Přiznám se čestně, myslel jsem si, že si pamatuji cestu domů z Rezervace. Vždyť jsme se domů trefili. Pravda, odolnější sousedka babička sice vedla moje kolo, prý chvílemi i nás rozradostněné dědečky, ale jak jsem posléze zjistil, něco jsem si nepamatoval. Zastavil mne u plotu soused a tajemně se tvářil: „Vy jste mi dali včera.“ Nepamatoval jsem si, že bychom po cestě se sousedem něco rozdávali. Vždyť bylo dost časně, tedy něco více po půlnoci. „Špatně v noci spím a zrovna jsem usnul, když mne probudil šílený zpěv, teda spíše řev, a sděloval mi, že od Tábora jedou vozy a co má moje milá.“ Vzpomínka náhle vyskočila a já jsem jen slabě pípnul: „To jsme asi byli my, nám se narodila vnoučátka.“ To vím, že jsi tam byl, vždyť jsem tě taky poznal po hlase.“ Dopadlo to dobře, omluvil jsem se a soused nám k těm ratolestem pogratuloval. Příště budeme zpívat potichu a vynecháme nespisovná slova.
Když už jsme u těch dětiček, bratr naší narozené vnučky ve svém věku necelých čtyř let už má docela odborný přehled o těhotenství. Při loučení s naší požehnanou snachou povídal: „Tak ahoj, teto ať se ti to miminko nerozbije a ať ještě nevypadne.“ Holt ty naše děti už mají nějaké jiné myšlení nežli jsme mívali my. Tak přátelé, ať už prázdniny vás děsí nebo se na ně těšíte, přeji vám jen samé příjemné a veselé zážitky a třeba takové příhody, jakou měl kdysi jiný náš soused. Když vezl tramvají nový výfuk k automobilu, stalo se, že jedna z přistoupivších starších žen si výfuk spletla s tyčí, za kterou se normálně v tramvaji přidržujete a pevně se uchopila. I nezbylo mu nic jiného nežli paní oslovit: „Promiňte paní, ale držíte se mi za můj výfuk… „Myslím, že ostatní v tramvaji se pěkně pobavili. Tak jak říkám, pobavte se o prázdninách také, zasportujte si, odpočiňte si a vyprázdněte hlavu od starostí. A občas se koukněte, koho za co držíte. bs