Slunce se usmálo a mně se zdálo, že z úst mu svítí místo paprskových nití pár ostrých slunečních zubů, co koušou do kůže a člověk se před nimi schovat nikam nemůže… a prázdninový čas probudil se v nás. Umordován vedrem v očekávání buřin a u sklenice moku jsem se přistihl, jak si broukám text písničky Mikyho Ryvoly: Já jsem tak línej, tak překrásně línej, a nejhezčí na tom, že nechci bejt jinej… Nejspíš se na nás sluncem tropickým přenesla, kromě ohromné žízně, i atmosféra jižních krajin.

Jak tak, zpocen po celém těle, lením ve stínu v houpacím křesle na zahradě, motají se mi hlavou myšlenky a slogany kamaráda Jirky. Kde on, takový pracovitý člověk, sbírá ty svoje moudra. Například říkal, že když se na všechno dneska vykašleš, můžeš se na to vykašlat i zítra a hned máš dva dny volna. Ten výrok se hodí zrovna v čas horkem umordovaných pracantů. Mužští lenochové dokáží vymýšlet samá logická odpočinková moudra. Další z jeho výroků jsem začal používat při domácí spolupráci s manželkou. Prý, když chlap řekne, že něco udělá, tak to udělá. A není potřeba mu to každých půl roku připomínat. To je úžasné, kam jenom na to chodí. Několikrát jsem si to doma vyzkoušel. Nevím jestli jsem už o téhle životní příhodě nepsal, ale hodí se mi jako příklad. Když jsme se před lety nastěhovali do nedokončeného baráku, slíbil jsem ženě, že všechno brzy doma dodělám. První byl na řadě zvonek. Když mi to manželka po půl roce připomněla, cítil jsem se docela dotčen. Vždy o tom přeci vím. Ovšem ženským to přemýšlí. Jen tak mezi řečí podotkla: Neklepal někdo na dveře? Šel jsem se podívat. Nikde nikdo. Když mě touhle svojí fintou nachytala asi potřetí, došlo mi a šel jsem na ten zvonek. Byl za deset minut hotový. Já jsem tak línej, tak překrásně línej… Miky to holt znal. Přece jen abych nevypadal jako naprostý lempl (vy moji dobráčci, nechte si pošklebování, jste na tom stejně, jen se nepřiznáte), vypravili jsme se užít si aktivně prázdninového času na Šumavu. Zabalili jsme svoje (vlastní) kola, já i s blatníky, že? Ano přátelé rypatí, koupil jsem si blatníky, abych nevypadal jako pan Svěrák v Obecné škole. Poprvé jsem vyjel z chalupy, kde jsme bydleli, přední blatník byl nakřivo a já, vědom si nemístných poznámek kamarádů o estetice mého kola, jsem se jej za jízdy pokusil narovnat. Nezkoušejte to, přátelé. Jel jsem pomalu a měl velké štěstí, že jsem si jen trochu odřel loket a hodně narazil kyčel i část zadku. Slova sprostá létala kolem mé hlavy jako hejno much. Měl jsem prostě zastavit nebo se vykašlat na estetiku. Snad se to stalo jen tím horkem a nebo proto, že každej chlap je tak línej, tak překrásně línej…    bs

Stáhnout zpravodaj – červenec až srpen 2013