Zpravodaj duben 2014
Dubnové pranostiky nás posílají ohřát se kamsi za kamna, většině z nás se ale moc nechce. Jednak ubývá uhlí, dříví a jiných topných medií, jednak nás občas vyláká ven jarní sluníčko. Oni sice dodavatelé začínají nabízet slevy na uhlí, ale jak se říká, nechtějí tu slevu zadarmo, že? Zadarmo se můžete ohřívat na jarním slunci nebo můžete zadarmo shazovat nabytá zimní kilča. To se takhle ráno řádně navléknete a zpotíte se při škrábání námrazy na sklech auta. Odpoledne zase stačí trochu rychlejší chůze a řádně oblečeni se na jarním slunci zpotíte, jako ráno při škrábání. Jsou mezi námi i tací, kteří za kamna vůbec nelezou, zimy se nebojí a naopak mají pocit, že letos si jí málo užili.
Proto většinou tito podivíni a podivínky vyráží do ciziny na hory. Nejlépe do Alp do Rakous, Francie nebo Itálie. Jsem také podivín. Prvně jsme jeli vyzkoušet italské sjezdovky. Sněhu ještě habaděj, počasí jak u moře, italská organizace sice skřípala, ale lidí všude fůra a hlavně Poláků. Nešlo o naše obecnické občany, ale o opravdové občany z Polska. Chvílemi jsem jim i rozuměl. Nasávají stejně jako my Češi. V jedné z hospůdek jsme měli zajímavý zážitek. Na stolech stály vysoké skleněné válce s pípou, které vám naplnili několika litry piva a každý si natáčel do sklenice kolik unesl. U toho na stole ošatky s buráky a po celé hospodě, po zemi i po stolech se všude válely ve velké vrstvě slupky. Strop byl stylově pokrytý pytli z dovezených buráků. Já měl slupky i ve své bujné kštici, protože jsem kamarádům předváděl, jak se po česku mezi pivky odpočívá. U nás by se takové, jak říkám „knofhof“, mohlo také zavést. Ovšem narazíte li někde u nás v hospůdkách na Nerva nebo Evase, vypadá to s těmi buráky úplně stejně. Když jsem vzpomněl „brýlovou expertku“ Evase, zase se vyznamenala. Tedy jaksi zase se přišlo brýle. Nevzalo se pouzdro a při lehkém pádu na svahu lehké drahé brýle utrpěly lámací úraz. Posléze, když se při balení nemohl najít sáček, do kterého bylo torzo uloženo, byl jsem osočen, že jsem jej zašantročil. Tvrdě jsem se bránil: „Já nic, já ti sáček dával do ruky.“ Žena naštvaná, brýle nikde, až jsem náhodně otevřel futrál od svých brýlí. Ejhle. Okamžitě jsem hodil výhybku a sladce pronesl.: „Já ti je tam uložil, aby se jim nic nestalo“. „Ty už mě pěkně..ehm… ! To raději nebudu psát, že? Když to však přeložím do chlapské mluvy, chtěla říci, že ji za těch skoro čtyřicet let vůbec neštvu. Nedávno se to potvrdilo a potvrdilo se i to, že v partnerském vztahu je potřeba někdy ustoupit (partnerce). Opravoval jsem v práci něco na počítači a jen tak mezi řečí jsem utrousil, že se mi nelíbí, že se všude okolo válí takové ty papírky s poznámkami. „Koukej mi do očí, to nemyslíš vážně, že ten počítač nejde kvůli těm papírkům.“ „Já to přeci neřek‘. „Řekl jsi to!“ „Fakt jsem to neřekl.“ „To je jedno, ale určitě sis to myslel.“ Ustoupil jsem. A vy přátelé také ustupte od jarních hádek a svárů, jaro je přece stvořeno k lásce a k usmiřování. I s vlastními milovanými manželkami. bs