Brrrr, tak jsem se otřásl, když jsem ráno vylezl z domu. Zima jako v morně. Ten, kdo neví, jaká zima je v morně, měl by si zalézt na chvíli do hladomorny, od které je označení asi odvozeno. Jinak řečeno, vypadalo to na pěkný jarní den, ale chladno bylo jako v zimě. No a zkuste se obléct tak, aby vám přes den nebylo horko. Nejlépe je ujet do teplých krajů, ale o tom jsem už psal. My jsme si vybrali tradiční úprk do Maďarska. Do lázní Hevízu. Opravdu se počasí povedlo, jen jsem měl dojem, že nás pronásledovalo nějaké divné vlnění. Ne, že bychom viděli nějaké vysoké vlny na hladině Balatonu, když jsme jezdili okolo na kole, to ne, ale určité příhody cosi napovídaly.

Nejprve manželka světlo. Bylo mi divné, jak mohla srazit světlo, které bylo tak vysoko nad umyvadlem. Lakonická odpověď: „Normálně jsem hodila osušku po komárovi, no!“ Jasně komáry je nutné hubit. Při objevné návštěvě dalších lázní jsem pro změnu zaperlil já. Kamarád, podstatně zkušenější, mi povídá: „Jdeš se mnou na kamikadze?“ Vzpomněl jsem si na japonské letce a moc se mi nechtělo. Ale byla to jen taková velká skluzavka. Šel jsem první. Dobrý, ale když jsem vylézal z bazénu, začaly mne pálit lokty a za chvíli jsem vypadal, jako bych s nimi celou cestu brzdil. Oboustranný „kobercový lišej“ :-((. A přišly ještě horší chvíle. Sebral jsem na zemi pěkné sluneční brýle v domnění, že je kamarád odložil. V rychlosti jsem je předal jeho manželce, a je hlídá, a rychle jsme se vrhli do bazénu s jakýmsi vlnobitím. Když jsme vylézali, vrací mi jeho žena brýle. „To nejsou manželovo? No nazdar, tak to jsem je někomu ukradl.“ V natažené ruce brýle, uháním zpět ke skluzavkám. Proti mně jde sporý Maďar, vyvalené oči, zírá na brýle v mé ruce a cosi hýká. Pochopil jsem, že je to jejich majitel. Vypadal, že mi jednu vrazí. Mezinárodní řečí jsem mu vystřihl omluvu: „Sorry vole, já myslel, že jsou kamarádovo.“ Usmál jsem se, on se zašklebil a pochopil. Jen jsem raději odcházel trochu rychleji. Co bych vám povídal, vrátili jsme se domu ve zdraví, dovolená se vydařila, odpočinuli jsme, kroje na máje jsme našili pro půl Obecnice a ještě jsme neudělali ani žádnou mezinárodní ostudu. Mně se jenom ještě vybavil vjerš: „Neříkej mi Maare, ty Maare vzatej, vždy já vlastně nejsem Uher, jsem jen trochu uhrovatéj…“    bs

Stáhnout zpravodaj – květen 2012