Zpravodaj leden 2014
Vykročil jsem ráno na procházku do lesa tak trochu si pročistit v nastávajícím roce svou unavenou hlavu. Vítr mi pročesával řídce bujnou kštici, stromy v lese pokyvovaly moudře větvemi na pozdrav a nad brdské kopce se pomalu sunul sluneční kotouč. Jak se tak prodírám křovím, rozhrnul jsem husté větve… na pasece přede mnou sedí u ohýnku starý vousatý kmet v zeleném a s ním mladý chlapík, kterému raší pod nosem sotva znatelné chmýří. „To je dost, že jdeš,“ povídá ten starší. Vyvalil jsem na ně oči. Vždy je vůbec neznám. I když ten vousatý mi byl tak trochu povědomý. „Zrovna tady mladýmu vysvětluju, co a jak má dělat, aby nenaštval moc lidí.“ Posadil jsem se k nim na pařez a udiveně poslouchal. „Musíš mít mladej nějakej plán a představu, jak řešit všechny ty průsery z loňskýho roku.“ Mladý jenom pípnul: „No, dal jsem si nějaká předsevzetí, jak se budu chovat.“ „Jó, ty já měl taky na začátku minulýho roku a jak to dopadlo,“ povídá vousatý. „Kouřit jsem nepřestal, pivo piju jak jsem pil, pracovně jsem se taky moc nepřetrh, co jsem slíbil udělat mi připomínali alespoň třikrát. Snad jen ty ženský mě zajímaly míň.“ „Tak to bývá,“ připojil jsem se. Oba se na mne otočili: „Jakpak jsi na tom ty?“ Ošil jsem se: „Tak já nekouřím, vlastně jsem ani nekouřil, a když jsem něco slíbil, že udělám, tak mi to žena musela připomenout jen asi dvakrát. O pivu jsem si raději žádné předsevzetí nedával a se ženskýma se držím určitých mouder. Mám je všechny rád, ale tu svoji mám nejraději. A taky se držím hesla zkušených šediváků, blbej chlap, kterej to každej den nezkusí, však dobře, když ho odmítnou.“ Starý se zvedl a povídá: „Máš pravdu, tak chlapci, já už musím jít, a vám to letos vyjde líp než loni.“ Zavřelo se za ním křoví, mladý vstal: „ Jdu taky, mám před sebou dost práce a bůhví, co mě čeká.“ Podal jsem mu ruku: „Tak a to jde.“ Usmál se a odvětil stejně jako můj vnuk Mikuláš: „Jasně, dědo.“ Pečlivě jsem uklidil oheň, nikdo by ani nepoznal, že jsme tu spolu seděli. Kdo přátelé? Přeci Starý rok, Nový rok a já. Odcházím domu, potichu si mumlám: „Kašlu na předsevzetí, budu jen hodný na lidi a nejvíc na manželku, používat „vole“ budu jen tajně s kamarády, pivo pít jen s mírou s malým „m“, éh… prostě budu takový jaký jsem. Určitě tenhle rok dopadne dobře, vždy ten mladej říkal: „Jasně dědo.“ bs
Stáhnout zpravodaj – leden 2014