Konečně se Fabiánovi, brdskému pánovi, nás zželelo a zasypal nás trochu sněhem. Někdo možná nadává, že musí odklízet, ale zas tolik ho není. Některým z nás dělá sníh naopak radost a potěšení. Například kamarád Jirka vytáhne traktůrek s radličkou a protahuje silnice v naší mini části obce, kterou nazýváme V Pohodě. Je na něm vidět, že se na to těší celý rok a evidentně si to užívá. Horší to má Zdenek s obecním traktorem, který prohrnuje celou obec. I když náš starosta každý rok upozorňuje, aby občané nenechávali auta na ulici, když mohou parkovat na svém pozemku, stejně na svém neparkují. A on tak musí s traktorem kličkovat mezi auty, a ještě občas poslouchat, aby dával pozor a neodřel je. Vůbec mu nezávidím. Ale honem do našich brdských zasněžených lesů. Krásného počasí i nádherných pohledů na stromy a stromky s bílými čepicemi využívají nejenom místní, ale hlavně mnoho návštěvníků. Potkáváme tolik lidí po lesích, že v sobotu, když jsme došli pod Klobouček a otočili se zpět k obci, vypadalo to za námi, jako když přijel autobus. Chodíme až za Klobouček a vracíme se lesem přes Zelenou linii. Máme tam na židli postaveného sněhuláčka. Drží už skoro tři neděle. Je to takový držák. Te mě napadlo, že jsem kdysi jednu o sněhulákovi napsal, pravda je trochu jarní, ale když už jsem ji našel: „Sněhula-čí. Pomočil se sněhulák strachy, sluníčku nutil všechny prachy. Sluníčko se jen smálo, sněhuláka ubývalo, byl menší, malý, maličký, zbyly po něm loužičky. Do země se studem schoval, protože se pomočoval. Vzduchem poté jenom vála, vlahá něžná vůně jara.“ No já vím, ale to je na počest všem sněhulákům, až na ně přijde jaro. Nebudu psát o koronáči, odevšad toho do vás hustí dost. Napíšu o čerstvém zimním zážitku s vnoučaty. Parta malých kumpánů od nás (co se oslovují „chlapi“) objevila ve vybagrované rýze pro chodník silnou vrstvu ledu. Stali se z nich ledaři. Než led vydolovali z díry, zničili veškeré jejich dětské nářadí a kry pak v kolečku odvozili k nám na zahradu k jejich pevnosti. No, nic se neděje, až roztajou nebudu muset zalévat. Horší však bylo, když se vrátili domů s požadavkem: „Babi, našli jsme pod ledem krásnej jíl, tak jsme si z něj udělali koule a chceme je vypálit v krbu.“ Jíl jim kapal z rukavic a měli ho na sobě úplně všude. Koule se v krbu skvěle vypálily, a tak to dopadlo zase dobře, jako vždycky. Vy si přátelé užívejte zimy, koule vyrábějte raději jen sněhové, je to bezpečnější.
bs