V poklidné zářijové krajině, která se nám začíná vybarvovat do podzimu, najednou zaznělo cosi rušivého. Břitký zvuk zvonku vyděsil opeřence na stromech u školy a něco zděšeně pádilo za obzor. Ejhle, ony prázdniny prchaly kamsi do dáli. Zůstaly nám jenom vzpomínky, věřím, že na příjemné a krásné chvilky prožitých prázdninových dnů. Alespoň mně se podařilo pár úžasných prožitků si zapamatovat. Některé sice vypadaly jako, jak občas říkám, podbrdské „trihléry“, ale nakonec dopadly k mé spokojenosti dobře.

Utrhli jsme se s manželkou na klasický vandr kamsi na Prachaticko. Trihlér začal již ve vlaku. Jen jsem si otevřel při jízdě okno, ani jsem se dle zákazu napsaného poblíž nestačil vyklonit a už jsem ji dostal větví nad oko. Chvíli jsem slzel nad tím, jaký jsem ňouma a nad okem se začalo modrat. Fakt budu mít jójo. Po vystoupení z vlaku jsme se odebrali k vesničce asi kilák a půl vzdálené. Na návsi pojednou manželka vykřikla nějaké hrubé slovo. Udiveně jsme se s kamarádem na ni otočili. „Mně se zdálo, že nemůžu přečíst ty nápisy na obchodě, pak mi došlo, že jsem nechala ve vlaku svoje drahé brýle“. Hned jsem si pomyslel, že to jsou zrovna ty, co se už jednou hledaly v obecnickém bazénu. Popadla telefon a začala shánět. Nejprve sehnala číslo na dráhy, odtud volali různým průvodčím do vlaků, až třetí průvodčí byla ta pravá a ta obratem zavolala manželce: „Vracíme se z Nového Údolí, za deset minut budeme na nádraží v Chrobolech, brýle pro Vás mám, ale musíte tam být.“ Eva nasadila takzvaně „Bolta“, ale stejně byla rychlejší než on. Stihla to, s ní i ten jazyk na vestě. Když se rozradostněná vracela do vsi, šel proti ní jakýsi chlapík a usmíval se. Pomyslela si: „Hm, asi se mu líbím“. Vtom on povídá: „Tak co, dopadlo to s brýlemi dobře, že jo?“ O kousek dál šel jiný chlápek: „Tak už je máte, co?“ Prostě jsem to musel v hospodě, kde jsme na ni čekali, tak všem vykecat. To abych se uklidnil. Na vandru bylo hezké počasí a nám také bylo hezky. Na radu hospodského jsme se vydali až do Netolic, kde v hospůdce zámku Kratochvíle prý výborně vaří. Nevařili. Ušli jsme slabých pětadvacet, ale s báglem toho bylo až až. V Netolicích jsme zjistili, že nádraží zrušili a v neděli nás čeká dalších patnáct ve vedru do Vodňan. Přežili jsme. A máme se pořád rádi. Te jen abyste vy přežili ty svoje školáky a školačky. Dávejte si před nimi pozor na ústa nebo můžete dopadnout jako naše dcera. Vždy, když jejich kočka otravuje v pokoji, vyhání ji se slovy: „Vypadni mrcho.“ Nedávno překážela našemu tříletému vnukovi před vanou. Načež ten ji odstrčil a pravil: „Vypadni mrcho.“ A te mu ten rozdíl vysvětlete, že? Přeji vám spokojený život s ratolestmi a se školou. Jo, a svým dětem raději včas uhněte.      bs

Stáhnout zpravodaj – září 2013