Zpravodaj duben 2012
První co mě napadlo, že bych měl jít něco dělat. Vyndal jsem ze schránky noviny a pro inspiraci do nich nakoukl. Zase politický maglajs, že do toho koukám. Inspirace v čoudu, spíš jsem se tak trochu vytočil. Vstal jsem z křesla a zakopl o velkou Tatru, kterou jsem zapomněl po vnukovi uklidit. A najednou vám mně popadla dobrá nálada. Vzpomněl jsem si na povídání manželky, že v neděli vzala Mikuláše s náklaďákem před dům na silnici. Moc aut tam nejezdí, tak si tam můžou děti pod dohledem hrát. Připojili se se svými nákladními auty i sousedovi kluci a byl to prý hrozný rachot. Manželka poté doma prohlásila: „Měla by se asi vydat vyhláška, která by zakazovala v neděli ráno jezdit s dětskými tatrovkami po silnici, to je kravál, jako když o svátcích a nedělích naši pilní spoluobčané sekají trávu nebo řežou dříví.“ To mě rozesmálo, ale pak jsem si řekl, jestlipak by taková vyhláška prošla v rozhodovacích orgánech? Zdalipak by nám ji nezrušili, jako pokusy o „nedělně klidové „vyhlášky? Co kdyby poté někdo vyslovil otázku: „A co děti, mají si kdy hrát?“ Pravda, jen ať si hrají, však s těmi auty nechodí ven tak brzy ráno, jako někteří naši povedení spoluobčané. A vlastně od koho si mají brát příklad, že pánové? Vždy jejich maminky umí také dělat pěkný rozruch. Ještěže přestupný rok je jen jednou za čtyři roky. A ještě o nás zodpovědných otcích píší hanlivé povídání do tisku. Sluníčko mi náhle způsobilo rozběh myšlenky a já přecházím do útoku: „A co otcové, mají si kdy a s čím hrát?“ Odpovídám si v duchu: „Za chvíli budou máje, budeme si zase hrát na chlapce. A možná nám v neděli holky i tu tatru půjčí a pošlou nás jezdit před barák…“ Jo pozor holky, je to z kopce dolu a náklaďák se někdy nedá ubrzdit. Co když zastaví až před hospodou? bs
