Zpravodaj listopad 2012
Tenkrát to také tak asi bývalo, jen možná bez exekutora. Většinou se vyplácelo o svátku svatého Martina. Tento respektovaný světec, původní profesí římský voják, se dle informací posléze stal ve Francii poustevníkem a asketou. Když jsem o něm připravoval podklady do vánočního koncertu Ginevry, napadlo mě, jak k tomu vlastně svatý Martin přišel, že se stal patronem bujaré zábavy, martinského popíjení vína či husích hodokvasů. Nedovedu si to jinak vysvětlit, než že lidé potřebovali svoje řádění a flámování zakrýt nějakým bohabojným a slušným patronem. To my chlapci, ba i některá děvčata, máme smůlu, když se vracíme domů z ochutnávky svatomartinského vína. Nám žádný svatý patron nepomůže. U nás to listopadové vyrovnávání účtů dopadne úplně jinak než kdysi. Přímo výplatou držkovou. Tím nemyslím, že bychom si odnášeli v kastrůlku držkovou polévku, že? Stejně to byla pro nás chlapy předposlední možnost, jak si užít svého šéfovského podzimního flámování, protože pětadvacátého listopadu na svatou Kateřinu se konávala poslední muzika a tu měly ve své režii ženské, které si ji samy organizovaly. A pánové, víme jak to dopadá, když se ženské rozjedou. Děvčata nic ve zlém, někdy se nám to i líbí. Ona však je jiná doba a bývalé zvyklosti dávných časů se dnes nedrží. Co však pevně drží, jsou listy na některých stromech na zahradě. Člověk čeká a čeká, až nevydrží a shrabe a uklidí celou zahradu. A za pár dnů může jít znova. Nemůžu přeci lézt po stromech a trhat list za listem. Prý se to tak dělávalo na vojně před návštěvou ministra obrany. Možná jsem si to vymyslel, ale v minulém režimu byly možné i jiné věci. Pokud opravdu polezete na stromy otrhávat listí a budete viset na větvi, nedejte se zmást sousedem až na vás zařve: „Listopad!“ Klidně zůstaňte viset a odpovězte: „Troubo, já jsem jehličnatej“. bs
