Zpravodaj září 2012
Teď si vzpomínám na jednu legraci zrovna s vlaštovkami. Když nám kdysi před lety zaváděli telefon, vadilo mi, že drát je rovnou před oknem z ložnice. Jedno takové podzimní ráno vytáhnu žaluzie a drát je fuč. Vykouknu ven na zahradu a on leží na zemi. No co to je? Pak jsem si vzpomněl, že se na něm k večeru houfovaly vlaštovky. Ony jej fakt vytrhly ze zdi. To mne opravdu rozesmálo, ani jsem se nenaštval na kvalitní práci montérů, kteří prostě vzali hák z udělaný z kulatiny, zatloukli jej do tvárnice ve štítě a telefonní drát na něj pověsili. V dnešní době by se to určitě stát nemohlo. Vlaštovky prý jsou lehčí a menší. Menší je i moje sebevědomí. Při výletu do zahraničí jsem se díky své neznalosti cizích jazyků dostával do komických situací. Když se například syn u kamarádů domlouval, v kolik ráno vyrazíme na výlet, padlo anglicky, že v osm, poté sedm. I připojil jsem se svojí troškou do mlýna, že by bylo nejlépe sex. Všichni se na mne otočili jak to myslím a syn povídá: „Myslel jsi asi six, že jo?“ Trval jsem na svém: „No myslel jsem sex ráno“. To už se řezali smíchy i naši přátelé. Samo sebou mi to došlo. S kým jsem se dobře domluvil byly děti našich přátel. Jackovi byly čtyři a Wyattovi necelé dva. Při jízdě s mašinkou nepotřebujete moc hovořit, stačí když umíte houkat a dělat šššš. Pokud se mě děti na něco ptaly, vždy jsem odpovídal opatrně yes (jés), ale musíte koukat, jak se váš malý přítel zatváří. Pokud se tváří nechápavě, musíte s otázkou v očích použít no (nou)? Většinou hovoří o něčem dál a vy musíte k jeho spokojenosti použít podobný fígl. Předsevzetí, že po návratu domu se konečně do tý angliny pustíte, vás opouští většinou při vystoupení z letadla. Jo kdyby se člověk učil, když mu to ještě šlo. Jenže to nás zase nebavilo. Pravda, že někteří z nás byli výjimkou a naučili se. Doba je dnes jiná, naše děti umí nejen s počítačem, ale znají i jazyky. Nemyslím jenom vyplazovat. Z toho plyne ponaučení: „S vyplazeným jazykem se těžko domluvíš“. bs
