Zpravodaj leden 2013

Na Brdech nějak přituhlo, ráno koukám z okna a na zahradě leží sníh. Pod krmítkem jsou rozházené slupky ze semínek slunečnic a v krmítku vévodí, či spíše kraluje, rozčepýřený kosák. On se totiž tváří jako král, obhlíží zahradu, jako kdyby mu patřila. Zahlédl jsem i naši kočku Mícu, jak se vrací z dřevníku a s radostí jsem pozoroval, že nenese myš. Ale k tomu se ještě vrátím. Kosák znervózněl a s typickým kosím uječeným hvízdáním ulétl někam k Oseči. Okamžitě se na třešeň slétli všichni obecničtí zvonci. Vždycky, když je pozoruji, bývá v krmítku pánem jeden zběsilý, agresivní jedinec, který lítá sem tam a místo, aby se krmil, honí ostatní svoje kumpány. Je agresivní jako ta chřipka. Ta také napadá kdekoho a kdy chce. Zjistil jsem, že mne napadají viry a bakterie v poslední době nějak moc často. Rozhodl jsem se začít s otužováním a upevňováním svojí imunity. To jsem se měl dát raději do vyšší politiky a vystoupat tam, kde bych měl imunitu skutečně, ale opravdu skutečně vysokou. Do parlamentu. Jenže na to bych neměl ani vědomosti, ani povahu. Stejně by mě chřipka dostihla i tam. Proležel jsem s ní a teplotou celý týden, dokonce jsem se chodil dívat do zrcadla, jestli mi neroste prasečí rypáček. Bylo to dobré, měl jsem jen opuchlý čumák od neustálého smrkání.

A tady se vrátím k té naší kočce Míce. Stávalo se, že nás budila mezi čtvrtou a pátou ranní, abychom ji pustili ven. (To Šišák od starostů, ten se do rána ani nehne.) Vyřízl jsem proto Míce ve dveřích u kotelny a u šoupaček na chodbu otvory a zhotovil luxusní zašupovací dvířka. Nemusím ráno vstávat a ona si může přes kotelnu chodit ven, kdy chce. Fuj to jsme si dali. Ve čtyři ráno se ozvalo slavnostní mňoukání, Micinka nám oznámila, že se vrátila z venku. Jak ji znám, bylo mi její mňoukání silně podezřelé. Takhle se přece hlásí, když nese myš. Rozsvítil jsem a bylo to tak. Rozhodla se nás za ty šoupačky odměnit. V tom se probuzená manželka vztyčila na posteli: „Ježišmarjá, ta myš je živá“. Bylo to vskutku komické, nebo Míca k naší radosti, myš pustila a ještě ji packou postrkovala, aby utíkala. A my jsme po čtvrté ranní běhali po baráku v nočních košilích a honili myš. Kočka se lekla a pro jistotu zmizela, když jsem na ni ječel, aby si tu myš zase odnesla ven. Tak jsem dospěl jsem k rozhodnutí. Kočku večer vyhazuji z baráku a zavírám tu její šoupačku. Teď už jen rozhodnout, kterého zvolit prezidenta. Já mám jasno, bude mu sice hůř rozumět, ale já mu rozumím. A vy se rozhodněte sami podle sebe. A přátelé, představte si, že ta mrcha kočičí se naučila otevírat ty šoupačky… bs

Stáhnout zpravodaj – leden 2013