Farnost Obecnice

Náboženství – Duchovní správy v dobách dřívějších v Obecnici nebylo. Dle zjištění patřila Obecnice v r. 1649 k faře příbramské a tím do arciděkanátu bechyňského a děkanátu bozeňského. Podle toho pak patřila do župy bozeňské, která se právě v Obecnici stýkala se župou tetínskou, jejíž hranice šly od Dobříše, Svatého Pole, Dlouhé Lhoty (dříve Bavorovy Lhotky) k Oseči a Obecnici a odtud k Mýtu a řece Mži.

Původně zde byla kaple, čtyřhran z obyčejného kamene od Šimona Bradáče, vystavěná s dřevěnými tmavými dveřmi, před nimiž byla dřevěná zvonička se stříškoua tato prý do roku 1806 stála. V kapli byl jediný oltář a místo pro 12 osob. Roku 1807 vystavěli obecničtí kostel v nynější podobě, až na postranní kaple s dřevěnou vížkou. Roku 1825 se přistavěla nynější věž za 1800 zl. šajnů. Ve věži byly dva zvony z roku 1811. Na jednom byl sv Václav a Jan Nepomucký, na druhém sv. Jiří, nápis žádný. V r. 1911 byl jeden zvon vyměněn, protože byl prasklý, za nový. Tento zvon měl obraz Kristus na kříži a nápis Set. Šimon a Set. Juda r. 1911. Lil jej A. Dupold, zvonař v Praze.

Dne 12. února 1917 v době světové války byly oba zvony sebrány pro válečné potřeby. Větší zvon vážil 59,5 kg a menší 20 kg. Od té doby až do roku 1924 zvonů na věži nebylo. V roce 1924 zakoupeny nové zvony ze sbírek a darů. Jeden váží 34 kg a druhý 45 kg. Lil je zvonař Fr. Herold z Chomutova, zkoušeny byly kanovníkem Müllerem. Dne 29. května na „den nebevstoupení Páně“ posvěceny p. P. Svatuškou, prof. učitelského ústavu v Příbrami. Lokákie byla zřízena guberniálním dekretem č. 5230 z 15. února 1835.

Prvním duchovním správcem byl František Vogl, uveden 28. července 1842. Lokalie povýšena na faru výnosem MK ze dne 23. dubna 1856 č. 5928. V roce 1860 Pražským krajským úřadem povolena byla stavba fary a v r. 1864 byla stavba dokončena. Stála 9.809 zlatých 37 krejcarů. Působili zde následující faráři: František Vogl, Antonín Čížek, (za faráře Čížka žádala obec Oseč o přifaření do Obecnice, ale dle zápisů k tomu pro odpor tří osečských občanů nedošlo) Vojtěch Straka, Vojtěch Lhotský, administrátor Karel Gross (za něj bylo významně oslaveno padesátiletí farnosti a na novou i starou faru zasazeny pamětní desky. Řídící učitel Soukup složil k tomuto jubileu píseň o deseti slokách. Z doby faráře Grossa jsou i nynější varhany), Josef Nízký, admin., František Bečvář, Ignác Slovák, Antonín Jirát, Petr Ježek inter kalární adm.,Robert Brousil, Václav Šílený inter kalární adm., Bedřich Dürner admin. Ex currendo, Rudolf Wagenknecht. Od doby zřízení lokálie patřila obecnická fara k vikariátu příbramskému. Vikáři: František Kostka, Josef Vlček, Jar. Kohout sekretář, S. Jeřábek, Ant. Štika vik. admin., Josef Votýpka, J. Kohout, V. Brož, Ant. Vojáček, Frant. Žáček sekr., J. Vaněček, Em. Hrdlička.

První farář obecnický František Vogl působil zde až do své smrti 26. 2. 1866. Zasloužil se o chudý lid, tím že v r. 1843 založil ústav chudýcha ten vydržoval sbírkami při mši sv. Jmění přibývalo, takže v r. 1866 obnášelo 1748 zl. 61 kr. Přispěla také značným obnosek konkretální kassa v Dobříši. V r. 1874 obnos ten zvýšen na 2172 zl. a toho roku v říjnu – dle rozkazu konsistoriálního ze dne 13. října 1874 č. 7081 – odevzdán býti musel do správy obecní. Dne 14. srpna 1892 konána velkolepá slavnost pod protektorátem obce Obecnice, 50. jubileum založení farní osady – při kteréž zasazena deska prvnímu faráři Františku Voglovi na staré i nové farní budově čp. 97 a čp. 152. Obecní kronika kniha I str. 21 zápis kronikáře Methoděje Záborce.

František Vogl

Domácí duchovní správa začíná až r. 1842, kdy přišel do Obecnice František Vogl, jako lokalista a místní kaplan. Před tím byl kaplanem ve Svatém Janě pod skalou. Z lokalie se stala v roce 1856 fara a František Vogl se stal prvofarářem. Založil v místě chudinský ústav, který přešel v roce 1874 do obecní správy. Zajímavostí ze zápisů je zpráva, že zde konal v roce 1854 a 1875 vizitaci kardinál Bedřich kníže Schwanrnzenberg. Farář František Vogl se narodil 28. března 1795. V roce 1842 byl František Vogl dosazen do Obecnice jako první samostatný duchovní správce. Uvítání farníky bylo na tehdejší poměry velice okázalé. František Vogl si brzo získal přízeň farníků. Staral se o chudé, opuštěné či práce neschopné lidi. Zřídil v obci ústav chudých. Mimo jiné i proto dostal František Vogl přezdívku Apoštol lidu. V roce 1856 byl povýšen na faráře. Po celou dobu působení v Obecnici obýval dům čp. 97. Zprvu proto, že v obci nebyla fara, a když byla v roce 1864 postavena, do nového bytu se František Voglnenastěhoval. Chtěl raději zůstat ve svém domku, kde také zemřel. Farář Vogl jako zkušený včelař nechal zhotovit v roce 1857 v obecnické v huti Aglaia kovový lis na mezistěny. Farář Vogl zemřel v roce 1866 a je pochován na místním hřbitově.