Prázdniny odkráčely rozvážným líným krokem kamsi do neznáma, jako by se jim ani nechtělo. Není se co divit, v jejich období se běh života trochu zklidní a my začneme dbát o svoje duše i těla. Navštěvujeme hrady a zámky, něco se dozvídáme z historie, plaveme, jezdíme na kole, k moři, naše těla sílí. No někdy je to úplně jinak. Je po prázdninách, nám se vrací prázdninové zážitky a příhody.

I my se ženou jsme dbali o svá těla, ba i duše. Vyrazili jsme na Moravu, blíže určeno na Valašsko. Užívali jsme si u hranic ze Slovenskem, přímo ve Valašských Kloboukách. Nejprve rozhledny. Jsou pokaždé na kopci, že? Jen jich nesmí být v okolí tolik jako na Valašsku. Kolena na to vzpomínají doteďka. Stihli jsme i kulturu. Dožínky ve Valašské Polance pojímají místní trochu jinak nežli u nás. U nich se víc zpívá a v amfiteátru na hřišti probíhá hodinový program s tanci a povídáním. Pije se stejně. Než jsme z Valašských Klobouků odjeli, podařil se mi husarský kousek. Rozsedl jsem krásným zadečkem své jediné brýle „multifokály“. Ulomená nožka a rozpůlené sklo, prostě k nepoužití. Vedle hotelu v optice se pan optik nabídl, že mi do půl hodiny udělá alespoň čtecí. Šli jsme si dát na tu chvilku kávu do cukrárny a koupit světlo na kolo. Žena ho chtěla platit kartou, karta nikde: „Já ji nemám, vždy je u mne v batohu“. Odvětil jsem: „Ten je asi v autě“. Zaplatili jsme hotově, došli pro brýle, skočili do auta a hnali o čtyřicet kiláků dál k příbuzným za Valašské Meziříčí. Cesta byla pěkná, pohodová, těsně před cílem pohodu dokonala manželka Eva, najednou vyhrkla: „Já vím kde je ten můj batoh i s dokladama. V cukrárně v Kloboukách!“ Hezká prázdninová vzpomínka. Jeli jsme pro něj až druhý den. Byl tam. Druhým krásným zážitkem byla cesta po hřebenovce z Hostýna do Police. Na kole tak trochu zoufalá. Nahoru dolu, po cestě plné šutrů. Sám jsem tu cestu nazval indiánským kolochodem. Cestu nám doporučili naši milí blízcí, ovšem až když jsme dojeli, tak si vzpomněli, že po hřebenovce chodí jenom v zimně a na lyžích. Na konci jsme i krásně zakufrovali, jenom pět kiláků navíc, ale zase v cestě byla pěkná hospůdka se sympatickým hovorným hospodským. Dalo by se ještě dál vzpomínat. Odnesli jsme si i jednu zkušenost. Na kole je dobré nosit helmu. Odřená Eva s pošramocenou helmou by mohla vyprávět. Te ji nosíme i při jízdě na pivo. Tak milí přátelé, také ještě chvilku vzpomínejte a poté honem zpět do poprázdninové reality. A helmu můžete nosit i když jdete pěšky. Jo a pořádně se koukejte, kam a na co sedáte.   bs

Ke stažení – Obecnický zpravodaj 9 2015