Přátelé moji milí, tak vám na mě nějak padl duben. Že to nejde, aby na někoho padl měsíc? Když to rozebereme, měsíční prach ten prý se na nás občas snáší, tedy nejsem si tím úplně jistý, ale hledat informaci stejně nebudu, protože na mě nepadl prach z Měsíce na nebi, ale měsíc duben. Přišlo to náhle a nečekaně. Takhle ráno jsem se probudil, a ne a ne se zvednout z postele. Zdálo se, že na mně cosi leží, manželka to nebyla, ta oddychovala spokojeně vedle na posteli. Odsunu deku a nikde nic. Chvíli jsem uvažoval, než jsem si vzpomněl, že je prvního dubna. Leží na mně duben, ke všemu ještě jubilejní. Za pár dní se přehoupnu přes šedesátku. Ani jsem si neuvědomil, že ten den je vlastně Apríl. Vstal jsem a duševně jsem byl asi tak na výši někoho, na kom leží celých třicet dnů těžkého oslaveneckého měsíce. Ještě že mě nikdo tento den žádným aprílem neobtěžoval. S dubnem za krkem jsem absolvoval společnou oslavu s manželkou a kamarádem Jirkou v Rezervaci. Občas se mě někdo zeptal, proč jsem tak unavený. Jak jsem jim měl vysvětlit, co na mně leží, že? Stejně by mi nevěřili.

A tak nastal den výročí mého narození. Mobil pípal zahlcen zprávami, pošta v internetu nabývala na rozměrech a v práci jsem se ani nemohl soustředit na to …, no na práci. Zrovna jsem se odněkud vracel a zvoní mi telefon. Pevná linka, neznámé číslo. „Dobrý den tady Policie České republiky Příbram, poručík ten a ten. Vy jste pan Svoboda? „Vyhrkl jsem:  „ Ano, to jsem já.“ „Pane Svobodo, máme tady na vás hlášení, že jste v Příbrami na přechodu U Skalky ohrozil chodce. Jste si toho vědom?“ Začal jsem rudnout v obličeji: „To nevím, ani si nepamatuji.“ „Podívejte pane Svobodo, my to právě máme zaznamenané na kameře.“ V duchu jsem zakňučel: „Podělanej duben“. „Jste ochoten tuhle záležitost vyřídit pohovorem, vidím, že máte čistý rejstřík , tak by to byla je nějaká menší pokuta“. Rudnutí začalo ustupovat a trochu uklidněn jsem vyhrkl: „No když to máte zaznamenaný, tak já všecko přiznám.“ „Budete ochoten přijít v pondělí mezi devátou a desátou k nám na oddělení?“ „Samozřejmě že ano.“ „Dneska vás sem nebudu tahat, koukám tady do papírů, že máte zrovna dneska narozeniny.“ Dlouhá pomlka….. „Tak všechno nejlepší. Tady kamarád Dušan z Tábora.“:-))). Teprve teď jsem si všiml, že  za mnou se svíjí smíchy holky z laborky, včetně manželky. To teda byla vychytávka. Přímo dubnová. Jak jsem se zasmál sám sobě, najednou cítím, že se mi ulevilo. Ten pacholek duben konečně slezl, možná to byla jarní únava. Ale vždy to znáte. Vy si hlavně dejte v dubnu pozor na přechodech, nebo raději neberte telefony. Již pobledlý   bs

Stáhnout zpravodaj – Duben 2015