Letos se brdské jaro pere s brdskou zimou, a my se mezi nimi tak trochu plácáme. Zasadíme a vyneseme kytky na sluníčko, bedlivě sledujeme předpověď a večer je zase ukryjeme. Květiny, které zapomeneme venku, jsou ráno zapadané sněhem. A pořád dokola, jako by se příroda sama se sebou nedokázala dohodnout. Jak se pak můžou dohodnout mezi sebou lidi. Apríl už sice proběhl, ale zdá se mi, že bude celý duben aprílový. O aprílu se nedá psát v souvislosti se situací, která se děje na Ukrajině, to je lidská tragédie. Nebudu dál rozvádět, obrázek si udělejte sami podle svého rozumu. Vrátím se k nám. Protože se pohybuji častěji na zahradě, všiml jsem si kolik se objevilo ptáků u krmítek. Když před časem probíhala akce sčítání ptactva, byl výsledek u nás na zahradě dost mizivý. Párek hrdliček, čtyři sýkorky, dvě pěnkavy, tři kosáci, několik vrabců a zvonků. Teď musím ráno zavírat okno, protože ptáků, kteří se jeden přes druhého překřikují, je na zahradě tolik, že se nedá dospat. Letos také nemohli dospat někteří malí koledníci. Říkala sousedka, že jejich vnuk usínal s pomlázkou a od půl sedmé nervózně pobíhal po pokoji, protože slíbil být u babičky na šupání první. Já jsem jako vždy připravoval na koledování na poslední chvíli. Jako každý rok jsem rychle sesmolil svoji velikonoční koledičku. Pamě už za nic nestojí, proto si ji raději vytisknu a poté „dívkám“ věnuji. Bohužel, když zapomenu brýle, musí si ji i přečíst samy a při tom kontrolují, zda jsem koledu neopsal z loňska. Tak tu letošní věnuji všem děvčatům, které jsem nestačil omladit. „Hody, hody, doprovody, zajíček už nejsem žádný, jsem tu kvůli omlazení, posudky jsem míval kladný. Postranní já nemám choutky, omladí vás z vrby proutky. Hody, hody, doprovody, přeji štěstí přeji lásku, nemáte-li vajíčka, na pomlázku postačí uvázaná pentlička“. Tak doufám, dívky i ženy zkušené, že se cítíte po Velikonocích o trochu mladší. Já moc ne. Nějak mi zestárla játra. bs