Je doba adventu a blíží se čas Vánoc. Svátků, které jsme si zvykli strávit se svými blízkými, s rodinou, s přáteli. Atmosféra Vánoc nás sbližovala, lidé si mezi sebou přáli všechno dobré, darování dělalo radost nejen obdarovaným, možná stejně takovou jako těm, kteří darovali. Ulice i náměstí byly plné lidí, vonělo svařené víno a trdelníky. Tak jako na náměstích a v ulicích nic nevoní, lidí je málo a náměstí prázdná, chybí někde víc a někde méně pocit sounáležitosti. Virus některé lidi naučil ostražitosti, některé zabalil do strachu, některé do zloby vůči neočkovaným nebo očkovaným. Někomu vnukl představu ohrožení světa neznámou látkou, kterou se jim kdosi snaží vpravit do těla. A ten, kdo za to může, není vidět. Ale jsou po ruce jiní, třeba zdravotníci, hygienici nebo jen naše okolí, které s námi nesdílí náš názor. Nedobrou náladu nejspíš způsobuje dlouhotrvající situace s koronavirem, ale i jednání lidí, kteří společnost vedou a svými nařízeními vzbuzují nejistotu, zmatek a svým chováním lidi rozdělují. Nenechme se rozdělit. Je těžké najít společnou řeč, ale měli bychom se o to dnes a denně snažit – Vánoce nevánoce, covid necovid. Čas nám tady vyměřený je konečný, nicotný ve srovnání s historií naší planety a „jaký si to uděláš, takový to máš“. Kdysi byla součástí úvodníku Zpravodaje modlitba katolického teologa, spisovatele, mystika, biskupa Františka Saleského, kterou prosí Boha o moudré stáří. Jen malý citát z ní: „…Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý… Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit… Dej mému srdci sílu, abych život přijal ne mrzoutsky, ne lítostivě… A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.“ Přejeme Vám všem do nového roku co nejlepší zdraví, hodně lásky přijímané i rozdávané a plnou náruč vzájemné tolerance. evas a bs