Život nám přináší mnoho radostí. Ač někteří nejsme rodičové dětí, které mají tzv. jarní prázdniny, musíme tuto radostnou událost našeho školského systému také dodržovat. No zrovna ta vnoučata, se kterými jsme teď byli týden spolu s jejich rodiči, zatím do školy nechodí. Naše Brdy jsou krásné, co říkám pro nás patrioty nejkrásnější, ale v České republice je samozřejmě mnoho dalších krásných míst. My jsme navštívili Jizerské hory, půvabnou horskou vesničku Příchovice, areál s názvem U Čápa. Tam kde jsme byli ubytováni, Penzion a restaurace U Čápa, se mi začalo líbit hned při vstupu. Součástí hospody je totiž pivovar. Ale jaký pivovar. Vše se točí okolo světoznámého českého génia Járy Cimrmana. I to pivo. Vaří jej skvělý sládek Martin, se kterým jsem se hned druhý večer seznámil a ten mě pozval na prohlídku malého pivovaru. Za celou dobu pobytu jsem prohlídku nestíhal, stihl jsem jen řádně popít jeho výborná pivo Světoběžník JC – Cimrmanův světlý ležák a Jubilejní polotmavou třináctku. Areál U Čápa má ještě mnoho dalších zajímavých míst. Jedním z nich je Muzeum Járy Cimrmana, které se nachází tak třicet metrů od restaurace. Cesta též v zimě je k němu krutá jako výprava na severní pól. Uklouzaná a hrbolatá, když v hlubokém sněhu zamrznou šlápoty. Ani jsem se svojí snaše nepřiznal, že jsem den před tím, při procházce s malým vnukem Frantou v kočáru, tudy z kopce jel i s kočárkem. Nemohlo se nic stát, držel jsem se jednou rukou ohrady a Frantík nic nenamítal, protože spal. Občas se mi stává, že jsem při psaní úvodníků vyrušen nebo ztratím vůli psát. Horko těžko se pak k němu vracím. Dneska jsem musel. Po masopustním průvodu a následné veselici ve Staročeské hospodě to půjde jako na koni. To jsem si vzpomněl, že v průvodu ti koníci od pana Jaroše byli opravdu krásní. Ovšem krásné byly i dámy provozující nejstarší lidské řemeslo, jak se kdesi říká. Téma masopustu Dělání, dělání bylo velmi široké. Každý, kdo vymýšlel masku, jej pojal podle svého. Tak bylo vidět obecnického kováře s funkční výhní, exotické havajanky a další krásné masky různých řemesel. Průvod jsme zakončili u Bečánovského pracáku, bylo potřeba řešit stížnosti místních hospodyněk, že v obci se pohybuje velké množství dam provozujících zmíněné nejstarší řemeslo. Navíc za to dostávají tučné odměny a dotčené hospodyňky vykonávají doma stejnou odbornou práci, a to prosím, zadarmo. Rekvalifikace byla provedena, ovšem dámy se vzbouřily a z pracáku udělali k radosti bečánovských mužů takzvaný Bečánovský hampejz. Dál raději nebudu popisovat, někdo viděl, někdo se dozví od místních „drben“. Důležité bylo, že na našem pracáku jsme ty pracovníky, kteří měli ruce levé, naučili pracovat pravými, ty, co měli ručičky volšové, jsme rekvalifikovali tak, že mají nyní ty zlaté české. Protože, přátelé, dělání, dělání všechny smutky
zahání… bs

Ke stažení: Obecnický zpravodaj Únor 2018