Podzimní období cítí a chápe každý z nás jinak. Někomu vadí pošmourné počasí, deštivé, chvíli větrné, chvíli mrazivé, které nás nutí k zatápění v kamnech a kotlích. Jiný se raduje ze sluníčka, které mu přes den v závětří ohřívá klouby. Někdo má zase rád barvy stromů, jakoby vymalované akademickým listopadovým malířem. Jiný z nás podzim nemá vůbec rád pro jeho proměnlivost. Kdo však míval listopad kdysi v oblibě, byli obecní zaměstnanci. U nich totiž docházelo jeho počátkem k celoročnímu účtování. Každý z nás se přece těší na výplatu, po které se může plně věnovat jakýmkoliv oslavám. Pokud na něj zrovna před branou podniku nečeká exekutor či manželka.

Tenkrát to také tak asi bývalo, jen možná bez exekutora. Většinou se vyplácelo o svátku svatého Martina. Tento respektovaný světec, původní profesí římský voják, se dle informací posléze stal ve Francii poustevníkem a asketou. Když jsem o něm připravoval podklady do vánočního koncertu Ginevry, napadlo mě, jak k tomu vlastně svatý Martin přišel, že se stal patronem bujaré zábavy, martinského popíjení vína či husích hodokvasů. Nedovedu si to jinak vysvětlit, než že lidé potřebovali svoje řádění a flámování zakrýt nějakým bohabojným a slušným patronem. To my chlapci, ba i některá děvčata, máme smůlu, když se vracíme domů z ochutnávky svatomartinského vína. Nám žádný svatý patron nepomůže. U nás to listopadové vyrovnávání účtů dopadne úplně jinak než kdysi. Přímo výplatou držkovou. Tím nemyslím, že bychom si odnášeli v kastrůlku držkovou polévku, že? Stejně to byla pro nás chlapy předposlední možnost, jak si užít svého šéfovského podzimního flámování, protože pětadvacátého listopadu na svatou Kateřinu se konávala poslední muzika a tu měly ve své režii ženské, které si ji samy organizovaly. A pánové, víme jak to dopadá, když se ženské rozjedou. Děvčata nic ve zlém, někdy se nám to i líbí. Ona však je jiná doba a bývalé zvyklosti dávných časů se dnes nedrží. Co však pevně drží, jsou listy na některých stromech na zahradě. Člověk čeká a čeká, až nevydrží a shrabe a uklidí celou zahradu. A za pár dnů může jít znova. Nemůžu přeci lézt po stromech a trhat list za listem. Prý se to tak dělávalo na vojně před návštěvou ministra obrany. Možná jsem si to vymyslel, ale v minulém režimu byly možné i jiné věci. Pokud opravdu polezete na stromy otrhávat listí a budete viset na větvi, nedejte se zmást sousedem až na vás zařve: „Listopad!“ Klidně zůstaňte viset a odpovězte: „Troubo, já jsem jehličnatej“.    bs

Stáhnout zpravodaj – listopad 2012