V našich Brdech byla nedávno otevřena každoroční staronová výstava pestrých podzimních obrazů. Místní umělec Podzim Podbrdský na nich vykresluje krásu přírody tak, že naše oči barvy ani nedokážou vnímat a mozek je neumí pojmenovat. Zajděte se do okolí na jeho podzimní výstavu obrazů a přírodně grafických pestrých listů podívat. Odměnou vám bude příjemný a hezký pocit podbrdského dědího podzimu. Večer si poté namíchejte nějaký koktejl, třeba ten, co se jmenuje Podzimní sen. Prožijete si podzimní náladu znova. Dáte si dva, změníte barvu a jdete k zemi. Jako to listí. On je letos trochu zvláštní ten dědí podzim, pronásleduje nás stále „netopýří virus“, v některých obchodech, když potřebujete koupit žárovku nebo něco jiného, co se doma poškodilo, musíte si zařídit živnosťák… Děti se učí doma většinou u počítače, někdy u telefonu, rodičové zoufají a učitelé a učitelky ještě víc. Nejvíc ti, kteří jsou učiteli a rodiči dohromady. Co to znamená mít doma prvňáka, to jsem poznal i já při sledování výuky. Paní učitelka: „Já vás děti vítám, Jiříku řekni mamince, ať tě připojí, Aničko ty zatím vypni zvuk. „Paní učitelko my máme nového pejska.“ Toník: „Jé ukaž nám ho“, připojují se skoro všichni: „Ten je hezkej… to je jezevčík… já bych ho také chtěla…“ Tak se děti zase odpojte a jdeme se učit.“ A pak se divte, že po jedné hodině vyučování se paní učitelka loučí: „Tak jsme toho moc dneska neudělali, prosím rodiče, aby s dětmi probrali ještě prvouku. A já se na vás děti těším zase zítra.“ Děti se odpojují a do toho se ozve: „Tak a já abych se nezbláznila si jdu dát panáka.“ Jeden z tatínků: „Paní učitelko, ještě jste se neodpojila.“ „Ježišmarjá, promiňte, já se moc omlouvám.“ Anička se ptá: „Tatí ona si jde hrát s paňáčkama?“ Přátelé, držím všem palce. bs